Bylo by načase, abychom se v naší rozežranosti omezili, míní antropoložka jídla Ferrarová

„Pak asi opravdu budeme jíst brouky, cvrčky, larvy, geneticky upravené modifikované potraviny, také můžeme zkusit různé vertikální farmy, nebo takové, které obhospodařují drony. Ale bylo by načase, abychom si uvědomili, že se musíme v naší rozežranosti omezit,“ dodává v pořadu Hovory.

Průmysl nás nutí, abychom jedli čím dále tím více.
Eva Ferrarová

Moderní člověk se podle antropoložky přejídá, protože „na to má“, může si to dovolit. „Máme tolik lákadel, tolik prostředků na to, abychom se přejídat mohli. Zatímco v jiných chudších společnostech se určitě lidé nepřejídají.“

Čtěte také

Hlavní příčinou obezity nebývá přejídání, upozorňují vědci. Záleží i na inzulinu

Je také důležité vědět, že za tím stojí nabídka, která přišla s globalizací.

„Navíc neustále se měnící nabídka všeho možného, co si jen můžeme k jídlu představit. Globalizace nám umožnila, abychom jedli i věci, ke kterým bychom se jinak nikdy nedostali, protože jsou z velké dálky.“

Druhá věc je marketing a potravinářský průmysl. „Jeden průmysl nás nutí, abychom jedli čím dále tím více. A z druhé strany je průmysl potravinových doplňků, který nám říká: ,Klidně se najez, potom si vezmeš pár pilulek a zas zhubneš.‘ A oba nás drtí mezi sebou tak, že se nejsme schopni sami rozhodnout, co bychom měli jíst, abychom vypadali jinak a byli zdravější.“ 

Středověk slaný, baroko sladké

Eva Ferrarová připomíná, že obavy z nedostatku jídla vycházejí z našich kulturních vzorců. „Celou historii lidstva, v podstatě až na posledních řekněme 200 let, jsme se přejídali. Protože, když jsme věděli, že pak zas nebude, tak jsme se raději najedli.“

Středověk byl slaný z nutnosti, baroko zase sladké.
Eva Ferrarová

Když přišlo osvícenství, francouzská revoluce a racionalismus, začali měšťané tvrdit, že nechtějí být jako šlechtici. „My se přejídat nebudeme a s tímto heslem opravdu začali méně jíst. Také například pít kávu místo likéru a víc pracovat.“ Podle antropoložky ve stejnou dobu vznikl ideál ženské krásy, která už dál měla být pouze štíhlou. 

Čtěte také

Je přejídání náš národní zvyk? Svůj podíl na něm mají i restaurace

V průběhu staletí se také měnily naše chutě. „Ve středověku pochopitelně neexistoval  jiný způsob, jak konzervovat potraviny než v soli, tudíž vše bylo strašlivě slané,“ popisuje antropoložka.

„V období baroka se zas vytvářely cukrové sochy, ozdoby, dokonce i cukrové lžíce jste mohli na nějaké slavnosti dostat – a sníst. Všechno se zdobilo cukrem a váženou barvou byla zlatá a bílá.“

Cukrem se pokrývalo úplně všechno jídlo – dokonce i maso a zelenina, která se tedy moc nejedla. „Takže středověk byl slaný z nutnosti a baroko zas sladké,“ uzavírá Eva Ferrarová.

Celé Hovory Naděždy Hávové najdete v audiozáznamu.