Byl Karel Havlíček Borovský národním mučedníkem?

Karel Havlíček Borovský
Karel Havlíček Borovský

Dvakrát stál za své články před soudem, v obou případech byl osvobozen. Přesto byl odvezen do vyhnanství do Brixenu. Talentovaný a pracovitý novinář, autor více než dvou tisíc literárních děl, který se stal symbolem mučednictví v tehdejší Habsburské monarchii. Ale byl opravdu mučedníkem, nebo byl jen tragicky nepochopený, a to dokonce i vlastním národem?

Do redakce Pražských novin, tedy do jeho prvního působiště, přivedl Karla Havlíčka historik František Palacký. Pak následovaly Národní noviny, mandát poslance a necelý rok vydávání časopisu Slovan v Kutné Hoře. Občansky a vlastenecky aktivní Karel Havlíček byl zcela nekompromisním kritikem, a to i ostatních obrozenců - třeba „sentimentálního“ dramatika Josefa Kajetána Tyla.

Ze zastánce Rakouska kritikem Habsburské monarchie


Pořad připravila a moderuje Ivana Denčevová, literárně spolupracoval Hynek Pekárek, režii měl Michal Bureš. Hostem je historik PhDr. Jiří Rak, Ph.D.

Zajímavý je Havlíčkův názorový vývoj na budoucí ukotvení českých zemí. Nejprve byl zastáncem panslavismu a obdivovatelem Ruska, ale pak se rozhodl, že „to chce poznat, že to chce vidět. A vzpomínal, že pak po pobytu v Rusku se z moskevských kremelských věží díval s nadějí k západu,“ vysvětluje historik Jiří Rak.

Ze zastánce Rakouska, který dokonce řekl, že „náš spolek je Rakousko“, se stává jeho neúprosným kritikem. Zvláště pak po událostech bouřlivého roku 1848 a jeho důsledků: následovalo utužení poměrů, nová ústava nebo nový tiskový zákon. Pro samotného Karla Havlíčka byla důsledkem jeho deportace do Brixenu.

Pozitiva a negativa Brixenu

Transport Karla Havlíčka Borovského do Brixenu. Dobové vyobrazení.

Na brixenské vyhnanství se můžeme se dívat z různých úhlů. Vytržení z domovského prostředí, izolace a nucený pobyt na tomto místě jsou bezpochyby zásadní negativa. Ale připomeňme si zároveň, že tyrolské Alpy, kde leží půvabné městečko Brixen, jsou mimořádně příjemným místem a dokonce se tam jeho žena, která trpěla tuberkulózou, on sám, i malá dcerka zdravotně zotavili.

Právě tam také vznikají jeho proslulá literární díla, jako například Tyrolské elegie či Král Lávra. Historik Jiří Rak dodává: „Obávám se, že doma by mu paradoxně bylo hůř. Podívejme se například na osud Františka Palackého, kterému se lidé dokonce vyhýbali!“

Návrat do Prahy byl pro Karla Havlíčka smutný. Nejen že se musel zavázat slibem loajality císaři, ale až na místě se dozvěděl, že jeho manželka je po smrti. On sám umírá zanedlouho, ve svých nedožitých 35 letech, a brzy se stává „předmětem sentimentálního kultu, proti kterému celý život vystupoval,“ jak říká Jiří Rak. Hned po jeho smrti začíná žít svůj život mýtus, že byl Karel Havlíček Borovský mučedníkem.