Bydlet v 21. století na zámku moc nejde, přiznávají majitelé Trnové
V roce 2020 koupili manželé – Češka a Dán – Markéta a Finn Hansenovi zámek Trnová. Velkou rekonstrukci ale před nimi udělali jiní manželé – Pilipovi, tedy rodina bývalého ministra financí a školství. „Tehdy to bylo opravdu v hrozném stavu, takže to v letech 2007–2008 celé rekonstruovali. Od oken, dveří, střechy, elektřiny vody… prostě všechno,“ popisuje Hansen.
„Trošku je možná škoda, že tam nezůstalo nic původního, tedy z dob, kdy byla Trnová postavena,“ stýská si nový majitel.
O zámku se traduje, že na tam trávil svůj volný čas například František Škroup. „Chodil do přírody, což i já mám ráda. A traduje se, že na svých procházkách získal inspiraci k hudbě Fidlovačka. Právě závěrečná část slepého houslisty pak dala základ k naší národní hymně,“ popisuje majitelka zámku.
Čtěte také
Trnová byla ale založena roku 1688 jako ubytovna pro dominikány, kde je dnes nejstarší zámku. Hlavní stavitelem byl ale Čeněk Daněk, který vlastnil ČKD.
„On koupil velkostatek, který byl místo ubytovny postaven a na něm vybudoval romanticky zámek, jehož podobu známe dodnes,“ popisuje Hansen.
„Největší náklady jdou na zaměstnance a pak na energie,“ prozrazuje majitel. Trnová je navíc památkově chráněným objektem, takže každý venkovní zásah musejí konzultovat s památkáři. „To, aby si dnes člověk koupil zámek a sám tam bydlel – to úplně tak nejde.“
„Máme tři děti a představa, že bychom měli žít s dětmi na zámku – to prostě nejde. Pak děti nemohou ani běhat po zahradě, nemůžeme jim říct, aby nehráli fotbal. Není to prostě úplně optimální. Takže pokud má dnes někdo zámek, tak ho využívá komerčně, anebo alespoň na prohlídky,“ popisuje.
Celé Hovory Naděždy Hávové najdete v audiozáznamu.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor


Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.