Buducnost Ruska určuje Putin. Je jedno, kdo je premiérem, píše ruský novinář

Kroky ruského prezidenta Vladimira Putina v souvislosti s rezignací vlády Dmitrije Medveděva a jmenováním nového premiéra Michaila Mišustina zvýrazňují fakt, že v Rusku vládne status quo.

Obyčejní Rusové se k budoucímu směřování své země nemohou vyjadřovat, píše ve svém článku na serveru deníku Moscow Times ruský novinář Ilja Klišin.

Ve čtvrtek 16. ledna Mišustin vystoupil před ruským parlamentem, aby odpověděl na dotazy poslanců. Do té doby neznámý muž působil sebevědomě. Když mu politici z takzvané prokremelské opozice položili otázku, co by se mělo udělat pro pomoc dělníkům na ruském venkově, tehdy ještě premiérský kandidát se rozpovídal o úspěšných příbězích amerických firem Facebook a Amazon a přidal proslov o digitalizaci.

O skutečném dialogu mezi poslanci a Mišustinem ovšem podle Klišina nemůže být řeč. Politikům to nicméně nezabránilo v tom, aby o pár minut později Michaila Mišustina novým předsedou vlády zvolili.

To, co Mišustin v parlamentu o digitalizaci pronesl, byla každopádně pravda. Ale jen několik členů politické elity skutečně pochopilo, jaký je rozdíl mezi novou, „chytrou“ a tradiční ekonomikou.

Myšlení většiny ruských politiků je totiž ovlivněné průmyslovou výrobou a nerostným bohatstvím někdejšího Sovětského svazu. A možná také tím, že namísto udržování kroku se světem bylo jednodušší vysávat peníze z ropných zásob a průmyslových fabrik na Urale.

Deprese a frustrace

Novinář Klišin nicméně připouští, že výjimky existují. Například internet a mobilní síť se v Rusku objevily teprve po rozpadu Sovětského svazu. Ale i navzdory absenci příslušných úřadů, které by rozvoji pomohly, se třem velkým hráčům na trhu podařilo největší zemi na světě mobilním signálem pokrýt během neuvěřitelných dvaceti až třiceti let.

Jedna z těchto společností se ve svých kampaních soustředila na mladší generaci a osvojila si slogan: „Budoucnost závisí na vás.“

Stejná firma své inspirativní moto o pět let později bez povšimnutí nahradila mnohem prostšími slovy: „Doopravdy blízko.“ Pokud budou historici o dvě století později chtít sumarizovat to, co se během vlády podařilo prezidentovi Putinovi, tato změna sloganů jim k vykreslení doby poslouží velmi dobře, myslí si ruský žurnalista.  

Touhu společnosti jít kupředu směrem do budoucnosti a ke změnám a rozvoji, která byla typická pro konec 90. let, kdy se Rusko dostalo z dekády hospodářských obtíží, totiž postupem doby vystřídala stále hlubší apatie, frustrace, deprese a lhostejnost. Podle Klišina by v současnosti mohl každý Rus upřímně říct, že budoucnost jeho země nezávisí na něm.

Volby a výběrová řízení jsou už po dlouhou dobu zklamáním, hrami s předem stanovenými výsledky a se hráči vybranými Kremlem. Soudy ve významných kauzách rozhodují podle dodaného scénáře, nikoli podle principů spravedlnosti. Policie a jiní státní vyšetřovatelé způsobují často více škody než užitku. Lidé se jim proto straní, kdykoli je to možné.

Vězení hrozí každému

Rusové nesmějí svobodně vykonávat umělecká povolání nebo prosazovat své zájmy v byznysu a nemohou si být jistí, jestli směřují do lepší budoucnosti. Pokud se například z člověka stane neobvykle úspěšný podnikatel, může se také stát, že padne do rukou mafie, případně se stane obětí nových restrikcí nebo zahraničně-politických hrátek Kremlu, které vedou k sankcím a protiopatřením.

Umělci to mají dokonce ještě těžší. Jak Klišin píše, v případě, že nevědomky urazí cenzory – kteří však samozřejmě v Rusku oficiálně neexistují – stávají se terčem šikany. V některých situacích jim jsou dokonce pozastavovány příjmy, jako se to stalo v případě několika rapperů, kteří v roce 2018 museli zrušit svá vystoupení.

Za mřížemi se koneckonců může octnout každý Rus, a to nehledě na jeho umělecké aktivity, které by se mohly znelíbit úřadům. Může za to právě současná situace, kdy budoucnost státu nezávisí na obyčejných lidech, píše Ilja Klišin s tím, že vůbec přitom nezáleží na tom, kdo sedí v premiérském křesle.

Budoucnost Ruska není podle něj závislá ani na sedmdesátičlenné komisi zabývající se změnou ústavy, ani na těch, kteří sedí ve Federálním shromáždění. Nezávisí ani na státní televizi, která Rusy o spoluúčasti na státu informuje. Roli nehrají ani Kremlu naklonění bloggeři, kteří příběh o lepších zítřcích přikrášlují na sociálních sítích. Budoucnost Ruska totiž není závislá na nikom, konstatuje novinář Klišin.

Vidí pouze jedinou osobu, která může budoucnost největší země na světě ovlivnit, ale jejíž jméno se nevyslovuje. Platilo to před tím, než vláda podala demisi a faktem to zůstává i poté. Jednoduše to znamená to, že 15. ledna 2020 se v Rusku vůbec nic nestalo, uzavírá v deníku Moscow Times žurnalista Ilja Klišin.

Spustit audio
autor: Jakub Rerich

Odebírat podcast

Související