Budoucnost elektronických knih záleží především na čtenářích

Právě oni, přesněji řečeno my všichni, totiž stojíme před otázkou, jak se budou elektronické knihy a autorská práva definovat a vyvíjet. Máme mimořádnou příležitost zasáhnout do formování tohoto fenoménu.

Kniha Miloše Urbana Přišla z moře vyšla 20. března, tedy ke Knižnímu čtvrtku. Titul vyšel v tištěné i elektronické verzi. Takový postup volí nakladatelé stále častěji.

V okamžiku, kdy je text vysázený, získává kniha svou podobu. Pak se cesta rozdvojuje. Ta delší časově i vzdáleností vede do tiskárny. V příbramské tiskárně vysvětluje Jaroslav Škudrna, obchodní ředitel: „V tomto stroji se děje to, že z dat se převádí obraz na tiskovou formu, kterou pak používáme. Lasery vypalují na komolist místa, která se budou tisknout.“

Na desítkách metrů haly jsou stovky různých štosů papírů, které jsou označené čísly. Kdo to kontroluje, aby se to poskládalo správně? „Pomáhá nám technologie, která je na to opravdu vyvinutá,“ upřesňuje ředitel Škudrna.

Ve stejné podobě jako tiskárna dostává do rukou budoucí knihu také tvůrce její elektronické verze. „Dochází k převodu do html. Text v html má úplně jiné vlastnosti, dá se zvětšovat, zmenšovat písmo, je to takzvaná reflowable sazba, to znamená, že se dá upravovat podle čtečky,“ vypráví Oldřich Vágner, tvůrce elektronické knihy. Důležitá je poté vizuální kontrola. To, jak jednotlivá čtecí zařízení nebo čtečky zobrazují text.

Protože každé čtecí zařízení má svá specifika, tedy čtecí zařízení od výrobce podporují jiné formáty a jsou zaměřené trochu jinak, je dobré text si otevřít v co nejvíce čtečkách. „Mám k dispozici tři čtecí zařízení a k tomu si ještě otevřu text na počítači. Já dělám jenom vizuální kontrolu grafické podoby toho textu, takže očima jenom přejíždím stránku,“ dodává tvůrce e-knihy.

Celá příprava elektronické knihy trvá jen několik dní. Proč je tedy e-verze zhruba jenom o třetinu levnější než ta tištěná? „Bohužel ceny nemá v moci nakladatel. Zvlášť u překladových textů. Tam je předem ve smlouvě dáno od majitelů práv, že třeba výsledná cena e-knihy má být kolem 50 nebo 75 procent tištěné verze. Nakladatel musí sledovat to, co stojí ve smlouvě,“ říká editor Oldřich Vágner.

Podle Radky Římanové z Ústavu informačních studií a knihovnictví Filozofické fakulty Univerzity Karlovy problematika autorského zákona, potažmo ochrany elektronických knih, zvyšuje významně jejich cenu. Při zpřístupňování knih prostřednictvím knihoven je nutná licence.

Vědecké zahraniční elektronické knihy zpřístupňují knihovny standardně už více než deset let. Nakladatel, který prodává a uzavírá licenční smlouvu o užití díla, ji uzavírá s knihovnou a licenční smlouvy ze zahraničí se většinou dělají na počet potenciálních uživatelů. „Když čtenář zná svoji knihovnu a nezná další, tak ani neví, jak se dostat k dalším dílům,“ dodává Radka Římanová.

Knihovna|foto: Stock Exchange

Roztříštěnost jednotlivých databází je velký problém. V jakém horizontu by mohlo dojít k jejich scelení? „Existuje projekt Česká digitální knihovna, který koordinuje Knihovna Akademie věd. Cílem je v jednotném portálu propojit vyhledávání v takzvaných Krameriovských knihovnách. Vedle toho samozřejmě běží projekt Národní digitální knihovny, který koordinuje Národní knihovna, kdy se jedná o takzvanou masovou digitalizaci, to znamená digitalizaci v podstatě celého bohemikálního fondu, který Národní knihovna má,“ vysvětluje Radka Římanová.

Jsou elektronické knihy svébytným artiklem nebo stále fungují spíše jakoby stín těch fyzických knih? Nejsou nějakým doplňkem, jakousi potřebou nakladatelů, aby jim neujel vlak, ale opravdu na to nesázejí? Pro vydavatele, který vydává autory typu severských detektivek a podobně, to bude asi doplněk. Ale doplněk, který zvýší atraktivitu e-shopu. Elektronická kniha nemusí být pouze písmenka na displeji. Elektronická kniha má možnosti elektronického textu, a to už se dostáváme k otázce, kde končí a začíná kniha a co to vlastně je, fenomén knihy.

Elektronická kniha může být stínem, odrazem tradiční knihy. Otázkou je, nakolik budeme technicky vybavení, nakolik bude společnost bohatá, aby vyráběla stále lepší a lepší zařízení. Nakolik budou tato zařízení bezpečná pro naše používání. Ne každý totiž chce být monitorován.