Britští politici neříkají veřejnosti o brexitu pravdu, míní bývalý šéf britských diplomatů v Bruselu

Ivan Rogers sloužil jako hlava britské diplomacie v Evropské unii ještě v relativně nedávné minulosti. Když ale začal upozorňovat Londýn na úskalí spojená s brexitem, o svůj post přišel. Dnes varuje, že vláda ve Westminsteru o odchodu z Unie veřejnosti neříká pravdu, píše v německém deníku Die Welt zpravodajka tohoto listu v Británii Stefanie Bolzenová.

Čtěte také

Polovina Britů je opojena suverenitou a argumenty proti brexitu ignoruje, hodnotí právnička z Oxfordu odchod z EU

Když se jména vrcholných úředníků dostanou do novinových titulků, často na ně poté čeká konec kariéry ve vládních institucích. A přesně to se stalo také Ivanu Rogersovi, který se coby ambasador při EU zprvu těšil dobré reputaci jak doma v Londýně, tak i v Bruselu. Protože však zpochybňoval postup britské vlády při brexitu, a dokonce i kroky tehdejší premiérky Theresy Mayové, zmínky jeho osoby v ostrovních médiích začaly přibývat.

Rogers proto v lednu 2017 ze svého úřadu odstoupil. Jeho krok byl podle německé novinářky první důkaz toho, jak složitá bude britská cesta z Unie. Od té doby exdiplomat na veřejnosti příliš nevystupuje. Ale když už něco prohlásí, působí jeho slova jako malé exploze.

Chaos začíná

Na britských ostrovech převládá dojem, že vystoupením z evropského bloku, tedy včerejší půlnocí, je problém brexitu vyřešený. Rogers ale předpovídá pravý opak.

Čtěte také

Brexit? Jako euroskeptik dnes slavím, přiznává spisovatel Benjamin Kuras

„Mnozí politici z pravého křídla Konzervativní strany stále chtějí dosáhnout toho, aby přechodná fáze na konci letošní roku skončila bez dohody o budoucích vztazích,“ varuje bývalý velvyslanec. Britský premiér Boris Johnson je podle něj zastánce tvrdé linie, která hlásá radikální ukončení vztahů a zpřetrhání vazeb s Bruselem. A už vůbec nestojí o zachování vlivu ze strany Soudního dvora Evropské unie.

Podle Rogerse je právě toto důvodem, proč je dohoda mezi Londýnem a sedmadvacítkou téměř nemožná. Myslí si, že neochota dohodnout se vyústí ve variantu bez dohody.

V jeho pohledu byla situace nepochopitelná už v době, kdy se Británie Unii začala odcizovat. Všechno to začalo takzvanou bitvou o Maastricht. Odpor konzervativců vůči smlouvě, která přinesla měnovou unii, se stal ideologickou válkou. „Vystoupení z evropského měnového systému v roce 1992 je součástí mytologie, fantaskního světa, ve kterém část členů Konzervativní strany žije dodnes,“ nebere si Rogers servítky.

I přesto tehdy zůstával nejasný počet skutečně skalních odpůrců Evropské unie v Británii. A to až do osudného brexitového referenda v roce 2016, které nabralo nečekanou dynamiku a posunulo jak odpůrce, tak zastánce svazku s Evropskou unií do extrémních pozic. Po oficiálním vystoupení Velké Británie z evropského projektu teď zastánci brexitu po celé zemi oslavují osvobození od „bruselských regulací“.

Bude Trumpova dohoda?

Na odchod podle tvrzení premiéra Johnsona čekali také movití investoři. „To je ale velmi přehnané. Investoři nejprve chtějí vidět, jak budou vypadat budoucí vztahy Londýna a Bruselu. Současná dohoda o vystoupení nepředstavuje žádný podklad, na jehož základě by se dala dělat obchodní rozhodnutí,“ podotýká Ivan Rogers.

Čtěte také

Lída Rakušanová: Brexit a co dál

Velký otazník visí také nad „velkolepou“ dohodou, kterou Londýnu přislíbil americký prezident Donald Trump. Vždyť na nedávném Světovém ekonomickém fóru ve švýcarském Davosu došlo kvůli plánům Británie na zavedení digitální daně k roztržce mezi ministrem financí Sajidem Javidem a jeho americkým protějškem Stevenem Mnuchinem.

„Když budou státy svévolně danit naše internetové firmy, budeme my svévolně danit jejich auta,“ varoval Británii Mnuchin.

Vyjednávání o obchodní dohodě s Bruselem přitom nebudou o nic jednodušší. Na začátku února předloží Evropská komise svůj vyjednávací mandát, který budou muset schválit všechny členské státy. „Unie tak bude vyjednávání řídit podle svých představ a zároveň bude na Londýn vytvářet maximální tlak,“ předpovídá Rogers.

Ostatně stejná taktika už podle korespondentky Die Zeitu byla k vidění v roce 2017, kdy Brusel zatlačil na Velkou Británii, aby se zavázala k vyrovnání svého dluhu, k vyřešení otázky severoirské hranice a k zajištění práv unijních občanů. Jak známo, v britském parlamentu následně vznikl politický pat a Londýn musel požádat o odložení brexitu, tehdy plánovaného na konec března 2019.

27 proti 1

Situaci v Dolní sněmovně odblokovalo až jasné volební vítězství Borise Johnsona. Teď však premiér čelí jinému soupeři: 27 státům Evropské unie.

Čtěte také

Jan Jůn: Brexitový den „B“ je tady. No a co?

Každý z nich přitom sleduje své vlastní cíle. Jedni chtějí lovit v britských vodách, jiní chtějí, aby byla zajištěna hladká výměna zboží, a další mají zájem na změně postavení Gibraltaru. Společně pak například zastávají linii, podle které Britové nesmí oslabit současné vysoké standardy ochrany zaměstnanců, spotřebitelů a životního prostředí.

Novinářka Bolzenová poukazuje na téma rybolovu. Ten představuje pouhou desetinu procenta britského HDP, při brexitu ale jde o palčivou otázku. Lídři sedmadvacítky se loni v říjnu shodli, že by dohoda v tomto sektoru měla platit nejpozději letos 1. července. Britští konzervativci teď tvrdí, že Unie přístup do britských vod nutně potřebuje a bude ochotná na oplátku ustoupit jinde.

Takový pohled ale nemusí platit. „Rybí průmysl v Británii je závislý na vývozu na evropský vnitřní trh. Pokud Britové přístup jiným lodím neumožní, pak mohou velkou část tohoto odvětví zavřít,“ upozorňuje Ivan Rogers. Vlády šesti států na pobřeží Severního moře by navíc mohly hlasovat proti případné dohodě o volném obchodu.

Teprve až po nalezení shody kolem rybolovu bude možné položit zásadní otázku o tom, jak blízké, nebo naopak vzdálené budou další vztahy Bruselu a Londýna. „Čím užší spojení s Unií Johnson vybuduje a čím více bude akceptovat její pravidla, tím větší přístup na evropský trh bude Británie mít. A čím více budou Britové zavádět vlastní standardy, tím méně se dveře do Evropy otevřou,“ podotýká Rogers.

Politici neříkají pravdu

Bývalý diplomat je zároveň přesvědčený, že britští politici veřejnosti neříkají o brexitu pravdu. „Žili jsme v evropském světě, kde se bariéry bouraly. Žádná obchodní velmoc neredukovala překážky a právní bariéry tak jako Unie. Všechny tyto výdobytky jsou v sázce až do chvíle, kdy obě strany znovu naleznou shodu,“ vysvětluje Rogers.

Čtěte také

Brexit: slovo, které se tu všem přejedlo a má být zapomenuto, říká zpravodaj v Londýně

Návrat obchodních zdí by udeřil hlavně na některé regiony v Anglii, které paradoxně v roce 2016 brexit nejvíce podporovaly a loni v prosinci tam lidé ve velkém volili premiéra Johnsona.

Různé nezávislé studie ukazují, že například oblast severozápadní Anglie v případě selhání obchodních rozhovorů s Evropskou unií ztratí až 12 procent svého hospodářského výkonu. Severovýchod Anglie na tom bude ještě o čtyři procentní body hůře.

Rogers má za to, že jak Londýn, tak Brusel naprosto nedostatečně promyslely, jak velký má jejich vztah geopolitický význam pro celý západní svět. Evropany proto varuje před arogantním přístupem a uspěchanými závěry během vyjednávání, která teď začnou.

„Místo debat o procesech a vyjednávacích mandátech by evropští lídři měli vážně diskutovat o tom, jaký bude vztah Evropy a Velké Británie nikoliv za dvacet měsíců, ale spíše za dvacet let,“ uzavírá Rogers.