Brainwashing aneb Umíme změnit váš názor, nebo vás třeba zabít
Kde končí přesvědčování nebo manipulace a začíná vymývání mozku? Dokázali jsme brainwashing rozluštit v minulosti, a dokážeme ho odhalit dnes? O tom, že studená válka byla eldorádem tajných služeb a jejich metod často daleko za hranou ústavnosti, demokratických pravidel i elementární morálky, svědčí temný případ úmrtí Franka Olsona, bakteriologa pracujícího počátkem 50. let pro CIA na tajných projektech, které měly za úkol najít metody „vytěžování mysli“ a jejího ovlivňování.
sinoložka Olga Lomová,
historik Jan Adamec,
redaktor Deníku N Petr Koubský
Moderuje:
Jan Sedmidubský
Šlo o to vyvinout jakýsi zdokonalený detektor lži, který by například cizí špiony přinutil prozradit pravdu o svých úkolech, nebo je dokonce obrátit na svou stranu a „naprogramovat“ je pro bezchybné plnění nových úkolů.
Z tajných služeb se neodchází
Frank Olson nejspíš nesouhlasil s metodami uplatněnými v rámci tajného programu MK Ultra, a byl zřejmě na příkaz šéfa programu Sidneyho Gottlieba zlikvidován. Způsobem, který měl vypadat jako sebevražda – Olson vyskočil (nebo byl vyhozen?) ve 2 hodiny ráno 28. listopadu 1953 z 10. patra hotelu Statler v New Yorku.
Čtěte také
Olsonův případ ale jeho synovi nedal spát, až po 20 letech dokázal od CIA získat důkazy, podle kterých byl doopravdy zavražděný.
Vysoce tajný program MK Ultra, spuštěný v roce 1953 a v tichosti ukončený až o 20 let později, si svými pokusy na lidech především s podáváním drogy LSD ve vysokých dávkách, sice počátkem 70. let vysloužil pozornost Kongresu, ale k trestnímu stíhání odpovědných osob prakticky nedošlo – většina důkazního materiálu byla skartována.
Šéf programu Gottlieb pak dožil život jako spokojený důchodce chovající kozy na své farmě, zemřel až v roce 1999 – a potrestán nebyl nikdy.
Čtěte také
Samotný program MK Ultra je důkazem, že když se ze zpravodajských služeb stane stát ve státě, selžou mechanismy kontroly i morální integrita šéfů tajných služeb, je i v demokratických zemích zaděláno na průšvih.
Paradoxem je, že výzkumy s LSD nakonec vedly k masovému používání této drogy na americké umělecké scéně. Gottlieb se tak stal nechtěně jedním z otců alternativní americké kultury druhé poloviny 60. let.
Faktor Korejské války
Nadaný chemik a americký vlastenec, který se postupem času proměnil z vlastenecky zapáleného vědce ve vraždícího „fachidiota“, v tom ovšem obrazně řečeno „nejel sám“. Podobně se ke svým zajatcům, ale i politickým oponentům chovaly i tajné a represivní orgány totalitních režimů, ať už v případě Číny nebo SSSR.
Na čínské půdě tak byla úplně poprvé použita idea brainwashingu. Američané na to přišli ke konci války v Koreji, když viděli severokorejské propagandistické filmy, na kterých se zajatí američtí piloti přiznávali k roztodivným válečným zločinům, třeba k používání bakteriologických zbraní.
Bylo zjevné, že jim někdo „vymyl mozek“. Americká vojska byla v Koreji pod záštitou OSN – o to je to vlastně absurdnější.
V centrále CIA v Langley došli evidentně k závěru, že musejí při výzkumu ovlivňování lidské mysli „zařadit turbo“ a dohnat sovětský náskok. Ne neprávem usoudili, že mučení a vymývání mozků není vynálezem severokorejským, ale původně sovětským. A Sověti alias Rusové byli v umění, jak ze zajatce dostat vše, co potřebují, skutečnými mistry, už od dob vzniku Čeky, později GPU či KGB.
Jsem zrádce a záškodník, tvrdil Slánský
I v Československu se počátkem 50. let prokazatelně odehrál velký případ brainwashingu zajatců – v případě Rudolfa Slánského a jeho „společníků“, odsouzených k trestu smrti v politickém procesu na konci roku 1952.
Čtěte také
I v Československu se počátkem 50. let prokazatelně odehrál velký případ brainwashingu zajatců – v případě Rudolfa Slánského a jeho „společníků“, odsouzených k trestu smrti v politickém procesu na konci roku 1952.
Obžalovaní – 11 z nich nakonec skončilo na šibenici – se před procesem museli nejen naučit své výpovědi nazpaměť, ale ve Slánského případě dokonce přijmout za svou i myšlenku, že doznání vynucené mučením a spánkovou deprivací bude jejich poslední službou komunistické straně.
Brainwashing digitální doby
O dnešní Číně a Rusku asi není třeba dlouze spekulovat, vymývání mozků a propaganda tam dodnes jede na plné obrátky, i když s výjimkou věznic spíš podprahově a za pomocí digitálních služeb.
Je navíc zjevné, že vynález internetu a sociálních sítí se stal velmi důležitým propagandistickým nástrojem totalitních režimů v souboji s demokraciemi, a také nástrojem různých „pátých kolon“ v těchto demokraciích.
Kouzlo sociálních sítí totiž spočívá i v tom, že na nich největší pozornost získávají informace zjednodušující, bulvární, polopravdivé či rovnou lživé. Může tedy digitální demokracie postupem času sama sobě vymýt mozek, za „laskavé“ pomoci algoritmů a zřejmě i umělé inteligence?
Odpovědi nabízí pořad z cyklu Co je ještě normální? Jana Sedmidubského.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
