Bez úředníků na obci, kteří vyloučeným lidem pomůžou s hledáním bytů, krizi nevyřešíme, říká analytik Klusáček

V letošní Zprávě o vyloučení z bydlení se soustředíte především na děti. Z jakého důvodu? 

Děti jsou tím, že vyrůstají v bytové nouzi, opravdu zasažené. Těch 62 tisíc dětí, to jsou ty, které přebývají na ubytovnách, nebo v extrémně přelidněných bytech, kde je jen pět až šest metrů čtverečních na osobu. Představte si čtyřčlennou rodinu v garsonce o 25 metrech. Tam není žádný prostor pro děti a pro to, aby se mohly učit. 

Také do toho počítáme i nevyhovující bydlení. I tam jsou děti ohrožené. Může to dojít až tak daleko, že jsou pak děti odebrány z rodiny. A míra odebírání dětí z rodin v bytové nouzi je třináctkrát vyšší, než je obvyklé. 

Čtěte také

Málokdo obhajuje bydlení jako veřejný zájem. Příspěvky na bydlení drží lidi nad vodou, jejich část by ale měly hradit obce, míní sociolog

Můžete zmínit konkrétní dopady, které mohou vést až k odebrání dětí z rodiny? Jaké konkrétní dopady má bytová nouze na děti? 

Zjišťovali jsme, co se v takových situacích děje. A je toho celá škála. 

Za prvé je tam vůbec problém naplnit základní potřeby. Na ubytovně jsou společné koupelny na patře pro několik rodin, takže je vůbec problém se základní hygienou. Pak je to i strava, jsou tam společné kuchyně.

Další věcí jsou zdravotní rizika. Neplatí to vždy, ale na ubytovnách se mohou vyskytovat třeba štěnice. 

A pak jsou děti ohroženy násilím a dalšími sociálně-patologickými jevy. 

Tohle všechno dohromady vede k velkému znevýhodnění těchto dětí. A to se pak promítá i do jejich vzdělávání. Třeba školní docházka může být i kvůli nemocnosti dětí nižší. Anebo jde o to, že dítě doma vůbec nemá podmínky pro přípravu do školy.

Takže souvislost mezi bytovou nouzí a zhoršenými školními výsledky lze považovat za prokázanou? 

Tuto souvislost prokázal už sociolog Daniel Prokop z PAQ Research asi před čtyřmi lety. 

Čtěte také

Nové a dostupné byty můžeme stavět i za peníze z emisních povolenek, vysvětluje expert na bydlení

My jsme shrnuli už existující velké množství výzkumů, které dělá například ministerstvo školství mezi dětskými domovy, o tom, z jaké míry jsou problémy s bydlením důvodem umístění dětí do ústavní péče. A soustavně tam vychází, že v podstatě u poloviny dětí bylo důvodem umístění to, že pochází z bytové nouze. 

Týká se to i bývalých kojeneckých ústavů. Ačkoliv měly být zavřené, v některých krajích se stále plní dětmi právě kvůli bytové nouzi. 

Ještě bych zmínil jeden výzkum ministerstva školství, který se zaměřil na případy, kdy bylo dítě týrané. Každý si asi představí, že je nereálné, aby dítě zůstalo v rodině. Srovnávalo se to s tím, kdy je dítě odebráno kvůli bytovým podmínkám a zanedbání potřeb. 

A ukázalo, že v dětských domovech je přibližně 35 procent dětí, které nebyly týrány, ale jejich rodiče měli problém právě jen s bydlením. 

Neříkáme, že ty děti byly odebrané neodůvodněně. Jejich potřeby byly v důsledku špatného bydlení opravdu zanedbané. Ale když se části těchto rodin poskytlo vyhovující bydlení, tak se zkrátila doba, po kterou byly děti mimo domov u pěstounů a v ústavní péči. 

Byty a úředníci

Jak by ale mělo probíhat ukončování bytové krize? 

Mezi experty je podle mě shoda poměrně jasná. Máme už řadu projektů. Pokud obce poskytnou své byty, je to fajn, ale máme i řadu projektů, které si vystačí bez toho. 

Napříč republikou máme 33 poskytovatelů, kteří nabízejí garance pro soukromé majitelé vyhovujících bytů. Ne to, co nabízí obchodníci s chudobou, u kterých často žijí lidé v bytové nouzi. 

Čtěte také

Vládní program pro dostupné bydlení je novátorský. Propojuje obce a developery, říká expert Klusáček

Když ale někdo nabídne vyhovující bydlení, tak dostává dočasně, většinou na dva roky, garanci nájmu. Domácnost, která se tímto způsobem dostane do vyhovujícího bytu, si toho pak většinou velmi váží a bydlení si udrží i později bez garancí. 

To jsou všechno ale omezené projekty. My opravdu potřebujeme zákon o podpoře bydlení, který umožní, aby se to rozjelo.

Byty v regionech jsou. Trochu jiné je to samozřejmě v Praze. I když i v Brně se dají byty najít. 

Máte obavu z toho, že když teď z ministerstva pro místní rozvoj odešel Ivan Bartoš (Piráti), že se zákon o podpoře bydlení neprosadí? 

Konkrétně z toho obavu nemám. Protože ten zákon je založený právě na tom, co se osvědčilo v praxi. A i nový ministr Petr Kulhánek (STAN) tento zákon podporuje. Sám je z Karlovarského kraje, kde jsou problémy s byznysem s chudobou a bytovou krizí poměrně velké. 

Zároveň musím otevřeně říct, že jsem zatím zklamaný z reakce některých politiků, kteří ukazují určité neporozumění problému. Já osobně se tomu výzkumně věnuju třináct let, takže chápu, že kdo se tím nezabývá, ten nedovodí, co všechno to znamená, když nebudeme byznys s chudobou řešit.

Čtěte také

Ve Vídni vznikl mezigenerační projekt participativního bydlení. Může to být lék na bytovou krizi

Právě proto jsme ale vydali Zprávu o vyloučení z bydlení, kde se tohle snažíme ukázat.  

Je možné, že se do připraveného zákona bude ještě nějak zasahovat? Pociťujete tyto tendence? 

Slyšeli jsme o snaze omezit poradce na kontaktních místech pro bydlení. To by byla zásadní rána. Protože tohle je přesně to úzké hrdlo.

Každý, kdo přijde, musí mít šanci, že se jeho situace prozkoumá. A na základě toho je mu navrženo řešení. A to dělají právě tito lidé, tito poradci. 

Pokud bychom tohle osekali, tak tuto agendu samozřejmě může na obci někdo dělat, ale nebude na to mít čas. Může se nám stát přesně to, že pro lidi v bytové nouzi vytvoříme na obcích překážku.

A tím, že tam nebudou ti pracovníci, kteří budou situaci lidí vyhodnocovat, tak budeme bytovou krizi udržovat. Přestože jsme s ní mohli něco dělat.