Bedřich Karen

22. říjen 2007
Karen jako prof. Sigelius v Čapkově Bílé nemoci

V ukázce z rozhlasového archivu si tentokrát připomeneme herce Bedřicha Karena, který se narodil 15. října 1887, tedy právě před 140 lety.

Nezapomenutelně je spjatý s filmovými rolemi Janem Sladkým Kozinou v Innemannově dramatu Psohlavci (z roku 1931), profesorem Sigeliem v Haasově režii Čapkovy Bílé nemoci (z roku 1937) nebo proradným alchymistou Davidem Wolframem v komedii Cech panen Kutnohorských (z roku 1938) režiséra Otakara Vávry.

Karen byl rovněž často obsazovaný do rolí v budovatelských filmech první poloviny 50-tých let. Mezi nejznámější patří Krškův Posel úsvitu (z roku 1950), Steklého Anna proletářka (z roku 1953) a Cikánova Výstraha (z roku 1953).

Bedřich Karen, vlastním jménem Bedřich Fremmer, se narodil 15. října 1887 v Plzni. Navštěvoval plzeňskou reálku, ale v sextě jí opustil a krátkou dobu studoval herectví v Praze u herce a režiséra Josefa Šmahy. Už v této době se snažil účinkovat v amatérském divadle. Z podnětu divadelního principála Vendelína Budila pak pět let působil u různých hereckých kočovných společností.

Ten jej také v roce 1910 angažoval do Městského divadla v Plzni, kde působil celých sedm let. V roce 1917 Karen nastoupil do pražského Vinohradského divadla. Členem souboru byl až do roku 1921, odkud nakonec odešel za Karlem Hilarem do činohry Národního divadla, kde zůstal až do důchodu.

Bedřich Karen také velmi často účinkoval v rozhlase, kde se jeho plastický a sytý hlasový projev často uplatnil. V roce 1926 získal Státní cenu, v roce 1953 rovněž titul Zasloužilého umělce a o dva roky později Řád práce. Zemřel 21. srpna 1964 v Mariánských Lázních ve věku nedožitých sedmdesáti sedmi let.

O Bedřichu Karenovi jsme hovořili také v historickém magazínu Zrcadlo , který měl premiéru 19.10.2007.

Spustit audio
autor: Petr Mančal