Aktivní občanství je pro mě určitým duchovním stupněm, říká herečka Babčáková
„Být aktivním občanem pro mě není otázkou toho, jestli mě to baví, nebo nebaví. Nazývám to určitým duchovním stupněm. V okamžiku, kdy si člověk opravdu uvědomí a procítí, že je součástí celku, kdy vidí, že každá kapka ovlivňuje kvalitu moře, nelhostejnost vůči společnosti je pro mě věc základního charakteru,“ říká host Osobnosti Plus, herečka Simona Babčáková.
„Nemůžu být nečinná, nemůžu to nedělat, protože mi to svědomí nedovolí. Jestliže si čistím zuby a chci se na sebe podívat do zrcadla, říct si: ‚Jo, byl to dobrý den. Jo, Simono, jsi dobrý člověk. Jo, tvůj život je zajímavý příběh,‘ pak potřebuji tyto věci dělat,“ dodává.
Jsem ochotnější
Simona Babčáková ráda improvizuje a i v životě se snaží rozhodovat impulsivně a nepromeškat žádnou příležitost udělat krok dopředu. Připouští přitom, že byla jako dítě motivovaná strachem a vzorci chování svých rodičů, teprve v dospělosti se od úzkosti a strachu ze života oprostila.
„Snažím se přijímat realitu opravdu takovou, jaká je, a prožívat ji jako dobrou. Jsem ochotnější přijímat úhly názoru, spolupracovat, sdílet a ve chvíli, kdy jsem v úzkých, si také třeba říct o pomoc,“ říká.
Raději budu litovat toho, co jsem udělala, než toho, co jsem neudělala.
Simona Babčáková
Každý je zajímavý
„Baví mě být zajímavá. Celkem by mě nebavilo být nezajímavá. Myslím, že je to součást sebelásky. Sebezájmu. Řekla bych, že každý člověk je zajímavý. Je to jen o tom, jestli je ochoten se přijmout a podívat se na sebe tímto pohledem,“ vysvětluje a dodává:
„Lidé, kteří sami sebe považují za zajímavé, stojí sami o sobě za to, aby si šli za svými zájmy, aby si plnili svoje sny. Aby dělali práci, která je baví, aby vytvářeli rodiny, ve kterých jsou šťastní, a aby si vytvářeli sociální skupiny přátel, ve kterých je jim dobře.“
Herečka Simona Babčáková se narodila v Šumperku. Vystudovala Zlínskou školu umění, improvizačnímu umění se učila u Jaroslava Duška. Jako divadelní herečka prošla scénami Městského divadla Zlín a pražského Divadla v Dlouhé, řadu rolí ztvárnila v Klicperově divadle v Hradci Králové, nyní vystupuje v Dejvickém divadle. Dvakrát byla nominována na Cenu Alfréda Radoka.
Jak vnímá Simona Babčáková mimozemské civilizace? I o nich bude řeč. Poslechněte si celý rozhovor Barbory Tachecí.
Související
-
Mluvení jako forma terapie funguje fantasticky, říká filmový kritik Fila. Zachráníte si život
„Jedna z věcí, kterou může dát feminismus mužům, je naučit je nebýt ve škatulce tvrdého chlapa, který to zvládne sám,“ říká filmový kritik Kamil Fila.
-
Češství se vytrácí, naše společnost je spotřební a sobecká, soudí operní pěvkyně Urbanová
Váha pro ni byla mindrák a hendikep. Doba, kdy operní pěvkyně a pěvci mohli být obrovští, je už pryč, říká. Politiku se prý snaží sledovat, ale neví, co si o ní myslet.
-
Sedával jsem na metrovém knoflíku od košile, vzpomíná na dětství se zbytky Stalinova pomníku režisér
David Radok se dlouhodobě věnuje režii. V současné době brněnské Národní divadlo uvádí jeho operu na motivy příběhu sochaře Otakara Švece, který navrhl Stalinův pomník.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
