Češství se vytrácí, naše společnost je spotřební a sobecká, soudí operní pěvkyně Urbanová
Váha pro ni byla mindrák a hendikep. Doba, kdy operní pěvkyně a pěvci mohli být obrovští, je už dávno pryč, říká. Politiku se prý snaží sledovat, ale neví, co si o ní myslet.
V Národním divadle panovala loni bouřlivá atmosféra, která provázela i jmenování nového uměleckého šéfa Opery Per Boye Hansena. Po jeho nástupu se prý ale podle operní pěvkyně Evy Urbanové uklidnila.
Čtěte také
„Zatím jsou to ale smíšené pocity. I když spolu vycházíme velice dobře,“ svěřuje se Urbanová s tím, že stále nepoznala směr, kterým se chce norský režisér ubírat.
Národní divadlo je pro ni přitom zásadní instituce. „Jsem Češka a pro mě je největší meta Národní,“ tvrdí. Její největší sen bylo zazpívat si Libuši nebo Miladu, a ten si splnila.
Jsme spíš obyvatelé EU
Češství je pro Urbanovou také důležité. „Dává mi strašně moc, ale ze společnosti se vytrácí,“ stěžuje si. „Neskutečně mi vadí třeba to, že poslouchám televizi, kde se mluví česky, a najednou se tam objeví dvě anglická slova… Jen abychom byli ‚in‘.“
Podle Evy Urbanové je dnes spousta Čechů spíš obyvateli EU než České republiky a na svou vlast nejsou příliš hrdí. Českou společnost navíc vidí jako velice spotřební a sobeckou. Hlavně mladá generace chce být „in“ a je pohodlná, uzavírá.
Poslechněte si celý rozhovor Barbory Tachecí s Evou Urbanovou. Mluvily spolu také o životní spokojenosti, dětech nebo operaci dutin.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
