Bakterie „žerou“ PET. Ani nově objevené organismy ale nestačí reagovat na naši spotřebu plastů

17. srpen 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Plastové znečištění na egyptské pláži

Vědci objevili nové bakterie, které požírají plasty v oceánu. Potvrzuje se tak, že plastový odpad v mořích vytváří domov pro specializované organismy – od zvířat, která na něm cestují, až po bakterie, které ho „žerou“.

Mezinárodní studie popisuje nález dvou nových typů bakterií a jejich schopností, kterou je rozklad polyethylentereftalátu (PET). Autoři bakterie izolovali v laboratoři a ověřili, že se dokážou materiál PET živit a využijí ho jako zdroj energie. Objev je nejnovějším příkladem organismů, které jsou vázané na obrovské plochy mořských plastů.

Čtěte také

Podobné prostředí dokonce už dostalo speciální název, po vzoru například atmosféry se mluví nově o plastosféře. V tomhle případě jde o specifický mořský ekosystém.

Termín plastosféra vznikl s odkazem na organismy kolonizujících plasty. Kromě mikroorganismů jde například o kraby nebo medúzy, které plují po oceánech na mořských plastech, i když to není pozitivní jev.

Tím pozitivem by mohl naopak být fakt, že plasty lákají také mikroorganismy, které mohou PET materiál narušovat. To mimo jiné dokládá i zmíněný objev dvou bakterií, které plast požírají.

Produkce plastového odpadu zrychluje

Plastů je v mořích obrovské množství. Nejznámější koncentrace plastového odpadu na světě už narostla do podoby ostrova plastu většího než plocha dvou Francií.

Čtěte také

Podle profesora Tomáše Cajthamla, ředitele Ústavu pro životní prostředí Univerzity Karlovy, ovšem nelze globálně od bakterií specializovaných pouze na rozkládání PET očekávat mnoho:

„Jedná se o jeden minoritní plast, kterého se celosvětově vyrábí jen okolo 10 procent. Jde navíc o plast, který se nejlépe rozkládá. A my produkci plastového odpadu zrychlujeme. Ačkoli si planeta posléze najde téměř na každou organickou strukturu nějaký mikroorganismus, který ji umí rozkládat, tak vždy jsou tyto procesy pomalejší než lidstvo samo.“

Výroba plastů raketově stoupá. Tento nárůst spotřeby bakterie nemůžou stačit vyvážit.

Dobře to dokládá příklad polychlorovaných bifenilů (PCB). I přesto, že už je to čtyřicet let od jejich zákazu, je stále nacházíme v životním prostředím a bude trvat další dekády až století, než zmizí.

Čtěte také

S plastem je to ale daleko horší, protože je ho několikanásobně víc a jeho výroba raketově stoupá. Tento nárůst spotřeby tak bakterie nemůžou stačit vyvážit.

A ani když bakterie PET lahve pojídají, nedokážou spotřebovat veškerý materiál – některé části se proto mohou dál uvolňovat v podobě mikroplastů. Nejvíc se přitom plasty rozpadají na mikročástečky pomocí slunečního záření nebo abraze.

Doba mikroplastová

Miniaturní částečky plastu, které jsou už zcela běžné ve vodě i v jídle, mohou být nebezpečné v tom, že na sebe mohou vázat toxické látky. Ovšem podle profesora Cajthamla a některých studií se zdá, že mikroplasty mohou být toxické samy o sobě:

Čtěte také

„Fungují jako toxické nanočástice. Studie ukazují, že k tomu dochází až při vysokých koncentracích. My ale naprosto netušíme, jaké koncentrace v nás samotných to jsou – když každý týden sníme jednu bankovní kartu, co se týká množství plastu. To jsou ale jen ty plasty, které vidíme. Ty lehčí a menší jsou ještě mnohem nebezpečnější.“

Primárně by se tak lidstvo mělo podle vědců zaměřit na omezení skládek plastů. A pokud plasty nelze recyklovat nebo je to ekonomicky nevýhodné, tak je nutné materiály likvidovat, protože ve finále není plast nic jiného než výsledek ropné produkce, který má stejnou výhřevnost jako právě ropa. 

„Když se plasty spalují v zařízeních pro energetické využití odpadu, což jsou dnes elektrárny, které jsou dokonale odloučené, tak je vhodné je využít na energii,“ uzavírá Tomáš Cajthaml.

Poslechněte si reportáž Ondřeje Ševčíka.

Spustit audio