Armády „potají“ znečišťují. Jen ta americká vypouští tolik emisí jako Peru nebo Portugalsko

14. listopad 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Bojový bezpilotní letoun americké armády Reaper

Armády světa produkují obrovské množství skleníkových plynů. Data o těchto emisích přitom nemusejí nikde uvádět. Na akademickém serveru Conversation na to upozorňují odborníci ze tří britských univerzit, konkrétně Doug Weir, Benjamin Neimark a Oliver Belcher. Výmluvný je podle nich už jen fakt, že pokud by americká armáda byla zemí, její spotřeba paliva by z ní udělala 47. největšího producenta skleníkových plynů na světě. Umístila by se tak mezi Peru a Portugalskem.

V praxi to znamená, že je americká armáda významnější klimatický aktér než mnoho průmyslových zemí, které se sešly na summitu COP26 ve skotském Glasgow. O tom, kolik světové armády produkují emisí, se přesto ví stále překvapivě málo.

Čtěte také

Je to pozoruhodné i vzhledem k jejich globálnímu dosahu a závislosti na fosilních palivech. Někteří vědci nicméně odhadují, že armády a jejich podpůrná odvětví mohou společně představovat až 5 procent globálních emisí – tedy více než civilní letectví a lodní doprava dohromady.

Jedním z důvodů, proč toho víme tak málo, je skutečnost, že vojenský sektor je jedním z posledních vysoce znečišťujících odvětví, která své emise nemusejí hlásit OSN. Zásluhy si za to mohou připsat Spojené státy. Byl to právě jejich vyjednávací tým, který v roce 1997 vymohl pro armády plošnou výjimku v rámci Kjótského protokolu o klimatických změnách.

Hlásit armádní emise? Dobrovolné

Podle takzvané Rámcové konvence OSN o změnách klimatu (UNFCCC) má v současnosti povinnost předkládat pravidelné zprávy o svých národních emisích 46 zemí světa a Evropská unie. Pařížská dohoda z roku 2015 sice kjótskou výjimku pro vojáky odstranila, hlášení armádních emisí ale ponechala jen jako dobrovolné. 

Čtěte také

Vůbec nejhorší je pak přehled o emisích armád těch států, které rámcová konvence OSN nenutí ani k předávání statistik za zemi jako takovou. Sem přitom patří obři s masivními vojenskými rozpočty, jako je Čína a Indie, ale také Saúdská Arábie nebo Izrael.

Celkově ale k jistému posunu dochází. Například letos v červnu vojenská aliance NATO oznámila, že si stanoví konkrétní cíle, kterými chce „přispět k dosažení cíle nulových emisí do roku 2050“. Tlak na řešení vojenských emisí pak roste v zemích, které si zákonem vytyčily cestu k dosažení uhlíkové neutrality, což se stalo ve Švýcarsku nebo ve Velké Británii.

Nepříjemná pravda

Vojenské emise tedy konečně získávají určitou pozornost. Kultura vojenské ekologické výjimečnosti ale bude podle článku na serveru Conversation i nadále podporovat „dlouhodobou válku, kterou vojáci tiše vedou proti klimatu“. Přes veškerý svůj politický vliv totiž armády v oblasti udržitelnosti dál zůstávají pozadu.

Čtěte také

Západní vlády, včetně institucí jako NATO, se na jednu stranu staví do role lídrů boje proti bezpečnostním dopadům klimatické krize. Jejich důvěryhodnost ale bude záviset právě i na ochotě nejprve čelit některým obtížným pravdám o svém vlastním příspěvku ke změně klimatu.

V Glasgow se v polovině listopadu završila dvoutýdenní klimatická konference COP26. Významný příspěvek světových armád ke globálním klimatickým změnám ale na jejím programu nebyl. Očekává se to nicméně příští rok na summitu COP27, který se uskuteční v Egyptě, dodává trojice autorů v článku na serveru Conversation.

Poslechněte si všechna Témata Světa ve 20 minutách, vybrala je Magdaléna Fajtová.

Je možné přivést zpět k životu dohodu o íránském jádru? Bulharsku se nedaří přesvědčit obyvatele k očkování proti covidu-19. Konspirační teorie tam rozšiřují i mnozí lékaři. Stále větší podpora eutanazie mění na Západě i to, jak lidé přemýšlejí o smrti. A zelená barva v historii zdaleka nebyla jen symbolem ekologického hnutí. 

Spustit audio

Související