Karel Barták: Komise chce zachránit Green Deal. Jeho propojením s pomocí průmyslovým podnikům

Čtěte také

Jan Vávra: Green Deal jako hromosvod jiných problémů

Návrh se pokouší reagovat souběžně na celou řadu výzev, které se postupně před Unií nakupily. Jsou to v první řadě vysoké ceny energií, a to v souvislosti s odchodem od ruského plynu, ale i vnitřního selhávání evropského trhu s energiemi.

Dále pak nedostatek kapitálu pro investice, brzdy fungování jednotného vnitřního trhu EU, neblahá závislost na zahraničních strategických surovinách, sílící ochranářské tendence ve Spojených státech, Číně a jinde a přebujelé byrokratické požadavky, které dusí evropské podniky.

Odklon od Green Dealu se nekoná

Komise se nevydala cestou radikálního odklonu od Green Dealu. Naopak dál sází na čisté výroby a technologie jako nedílnou součást posilování evropské konkurenceschopnosti; nevidí v tom rozpor, ale naopak příležitost. Slovo „čistý“ tak v mnoha případech prostě nahrazuje zprofanované slovo „zelený“.

Čtěte také

„Green Deal se dotkne každého.“ Analytik vysvětluje, o čem je stěžejní dohoda téhle generace

Plán se soustřeďuje na energetiku a na suroviny. Sází na růst výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů a na propojování elektrických sítí členských států. Ty by měly usnadnit povolování výstavby větrníků a slunečních elektráren a poskytovat jim snazší podpory.

Evropská investiční banka by měla zpřístupnit své úvěry. Podniky by měly dostat možnost uzavírat dlouhodobé kontrakty na dodávky elektřiny bez ohledu na výkyvy její ceny a vlády by měly omezit její zdanění. Podíl elektřiny na energetické spotřebě má stoupnout z 23 na 32 procent.

Nezbytné „kritické suroviny“ navrhuje Komise získávat díky novým kontraktům se zeměmi, které oplývají zásobami těchto vzácných kovů a zemin. V EU má vzniknout „centrum důležitých surovin“, které umožní jejich sdružené nákupy podniky z více zemí.

Odpad a jeho cirkulace

Značný důraz je kladen na jednotný trh s odpady z nich, který má vzniknout do příštího roku, a zákaz vývozu těchto odpadů. „Oběhový“ přístup má zajistit, že do roku 2024 se bude v EU opětovně využívat 24 procent těchto surovin. A k financování toho všeho z několika dosavadních nástrojů vzniknout nová banka vybavená stovkou miliard eur.

Čtěte také

Karel Barták: Pokud se Evropa nevzchopí, čeká ji dlouhá agonie, tvrdí italský politik Draghi

Zajímavou novinkou je zavedení označení výrobků „Made in EU“ a také štítky obsahující informace o uhlíkové zátěži způsobené výrobou toho kterého produktu.

Cílem je vyrábět v unii 40 procent komponentů čistých technologií. Vlády by se však musely zavázat, že budou takové zboží nakupovat výlučně v Evropě.

Tato bezprecedentní ochranářská politika jde až po nová pravidla pro státní podpory – při udělování veřejných zakázek budou vlády povinny dávat ve „strategických sektorech“ přednost výlučně evropským nabídkám.

A reakce? Spíš kritika

První reakce na předložený návrh byly smíšené, i když spíše negativní. Podle názoru některých podnikatelů nemá dostatečný rozmach, není radikální, neodvažuje se rozhodně odklonit od Green Dealu považovaného dnes částí byznysu za škodlivou cestu.

Karel Barták, bývalý dlouholetý zpravodaj ČTK v Bruselu|foto:Věra Luptáková, Český rozhlas

Ano, navržená opatření jdou správným směrem, neumožní však evropské ekonomice držet krok s americkou nebo čínskou, které se těší většímu protekcionismu a státním podporám a neohlížejí se na klimatické dopady.

Komise si naopak myslí, že přišla se správnou odpovědí na složitou situaci a že nabízí podnikům nejen perspektivu, ale také jistotu stabilního právního prostředí. Uvidíme, jak si s tímto návrhem poradí 20. března nejvyšší představitelé „sedmadvacítky“. 

Autor je bývalý zpravodaj ČTK v Bruselu a komentátor Info.cz