Apolena Rychlíková: Poslanci se za lidi v exekucích nepostavili. Bez teritoriality zůstává vymáhání exekucí byznysem

29. září 2020

Dlouho slibovaná reforma systému exekucí se nekoná. Předposlední zářijový týden ji shodil ze stolu sněmovní ústavně právní výbor.

Čtěte také

Ten schválil pouze dílčí, kosmetické změny, zatímco tu nejvíce diskutovanou – zavedení exekutorské teritoriality – nepřijal. Navzdory tomu, že po ní kromě samotné Exekutorské komory volala nejen celá řada stran (Piráti, STAN či lidovci) i Soudcovská unie, Českomoravská konfederace odborových svazů a další odborníci.

Rozhodly hlasy poslanců ANO a ODS, kteří hlasovali v rozporu se stanoviskem podvýboru pro exekuce, insolvence a oddlužení. V praxi to znamená, že si věřitelé i nadále budou moct vybírat své exekutory a že systém vymáhání dluhů bude tržní.

Vyber si svého exekutora

Čtěte také

Celkem je v Česku vedeno neuvěřitelných 4,5 milionu exekucí. Ačkoliv podle posledních dat klesá počet fyzických osob v exekuci a současné číslo se pohybuje pod hranicí 800 tisíc dlužníků, těch, kteří mají vícero exekucí, naopak stoupá. Průměrně má jeden dlužník na šest exekucí. Právě tito lidé jsou v systému dluhů ti nejohroženější, protože při takovém množství exekucí je jednoduše přestávají být schopni splácet.

Bylo by logické, kdyby více exekucí vymáhal vždy ten samý člověk, jenže tomu tak nebývá. Problémy přitom nedopadají jen na dlužníky samotné, kteří exekuce nemohou řešit na jednom místě a dohadují si podmínky u různých lidí rozesetých po celé republice, ale třeba i na jejich zaměstnavatele. Ti často musí komunikovat hned s několika exekutory naráz – sdělují jim přitom stále ty samé informace dokola.

Už dlouho se mluví o tom, že se z vymáhání dluhů v Česku stal byznys a že bez principu teritoriality se to nezmění. V Česku je na tomto poli několik skutečně výrazných hráčů a na to, že tu v oblasti exekucí funguje klientelistická síť, upozorňují odborníci opakovaně. Celou situaci přirovnávají k tomu, že by si lidé mohli vybírat své soudce. Něco takového je přitom pro většinu lidí naprosto nepředstavitelné a každému ve chvíli dojde, jak moc by se dveře pro případnou korupci, manipulace a vytváření nevhodných vazeb mohly otevřít.

Čtěte také

U exekucí tento systém trvá už po léta. Fakt, že exekutor není vázán bydlištěm dlužníka, má přitom na lidi v exekucích drtivé dopady. Když už zjistí, kdo jejich dluhy vymáhá (často čirou náhodou), narážejí u velkých exekutorů na absolutní neochotu komunikovat. Exekutoři samotní nemají žádnou povinnost informovat dlužníky o jejich dluhu a tak ti, pokud vůbec chtějí nahlédnout do svého spisu a něco se dozvědět, se musí často trmácet přes celou republiku.

V důsledku jsou na tom dlužníci vlastně hůř než pachatelé trestných činů, protože ti jsou vždy souzeni alespoň v místě svého bydliště. Pro lidi v exekucích to ale neplatí. Následky pociťujeme všichni: spolu s mírou zadluženosti klesá důvěra ve spravedlnost a ochota vnímat polistopadový režim jako demokratický, potažmo správný.

Apolena Rychlíková

Navzdory diskuzi, která se o zhoubnosti systému exekucí v Česku vede, nenašla ani tato vláda odvahu či ochotu s nimi cokoliv dělat. A to i přesto, že Andrej Babiš (ANO) se ještě před časem k nějaké formě teritoriality vyjadřoval kladně a že se v programovém prohlášení vlády uvádí, že teritorialita exekutorů a princip jeden dlužník – jeden exekutor budou zváženy včetně alternativ.

Bohužel: zdá se, že tu znovu zvítězila tvrdá lobby nad možností pomoct bezmála 800 tisícům lidí. Ve chvíli, kdy jsou ohroženy další stovky tisíc lidí nastupující ekonomickou krizí, to pro Česko skutečně není dobrá zpráva.

Autorka je komentátorka serveru A2larm

Spustit audio