Apolena Rychlíková: „Ladovská zima“ neznamená jen radosti. Mrazy ohrožují lidi bez domova na životě
Už několik dní vypadá většina České republiky jako z nějaké zimní pohádky. Sníh pokryl dokonce i Prahu, a tak je možné ji po letech vidět v úplně jiném světle, než jsme byli po většinu dřívějších zimních období zvyklí. Zimní idyla má ale i svou stinnou stránku: noční mrazy, které nyní ohrožují na životech lidi bez domova.
Centrum sociálních služeb vydalo na podzim 2020 komplexní analýzu zaměřenou na problematiku bezdomovectví. Jedná se o jediný takový rozbor za uplynulých deset let a dává poměrně jasně nahlédnout do situace těch, kteří přišli o střechu nad hlavou a pohybují se v Praze.
Čtěte také
Mimo jiné publikace zpracovává i data z první, jarní vlny koronavirové pandemie a ukazuje, jak pandemie ovlivnila otázku bydlení. Data dokazují, že je v Praze kolem 20 tisíc lidí v nějakém typu bytové nouze, přičemž čtyři až pět tisíc z nich nemá absolutně žádné přístřeší.
Pro srovnání: takto vysoká čísla nejsou ani ve větších městech, třeba v Barceloně evidují kolem pěti tisíc lidí bez domova – a to včetně těch, kteří žijí přímo na ulici. Analýza nadále uvádí, že zhruba 8700 osob pobývá v různých institucích a 7000 obyvatel je ohroženo ztrátou bydlení.
Jak otázku bezdomovectví řešit
Drtivá většina z nich se důsledkem destabilizované životní situace potýká se závažnými psychickými potížemi. V jiných městech to bude s lidmi bez domova podobné – jen zatím neexistují podrobnější studie na celou Českou republiku.
Čtěte také
V posledních dnech spadly teploty v noci pod minus deset stupňů. Mrazy panují i přes den a ještě pár dní potrvají. Opatření spojená s pandemií navíc uzavřela celou řadu míst, kam se lidé bez domova mohli chodit alespoň přes den ohřát, metro jezdí zkrácenou dobu a sociální kapacity jsou přehlcené.
Není v silách sociálních pracovníků a pracovnic monitorovat všechny, kteří přežívají na ulici a o městské sociální byty má zájem násobně víc lidí, než kolik jich reálně je. Politiku bydlení obecně komplikuje i ideologická bariéra zásluhovosti, kterou jsme zvyklí uplatňovat na celou společnost. Málokdo si přitom umí představit, jak rychlá může být cesta na sociální dno a jak složité je vrátit se zpátky do stabilizovaného života.
I během mírnějších zim bylo běžné, že lidé bez domova umrzali. Letos může přijít o život mnohem víc lidí než v minulých letech – a to navzdory tomu, že v souvislosti s pandemií provozuje hlavní město hned několik hostelů, kde už několik měsíců poskytuje azyl hrstce lidí bez domova, kteří by „venku“ byli ohrožení nákazou koronavirem.
Čtěte také
Ostatní tisíce lidí dnes zoufale shánějí nocleh v některé z nocleháren, hledají místa u průduchů teplého vzduchu, přežívají ve stanech v lesích kolem Prahy, a, pokud mají štěstí, dostane se k nim díky řadě organizací materiální pomoc v podobě spacáků, dek a teplého oblečení. Ani to ale nemusí stačit.
Můžeme si o lidech na ulici myslet, co chceme. Můžeme je osočovat, že selhali, že život nezvládli, můžeme se pokoušet jejich situaci racionalizovat skrz představu, že si takový život vybrali.
Tak jako tak je ale smrt umrznutím krutá a absurdní daň za (někdy banální) životní selhání a v civilizované společnosti by skutečně neměla existovat. Zvlášť, když díky řadě expertů už dávno víme, jak otázku bezdomovectví řešit: důslednou sociální prací spojenou se zabydlováním lidí bez domova, proaktivní politikou zaměstnanosti a obecným důrazem na bydlení, které funguje jako výchozí podmínka pro naši schopnost vést normální život.
Autorka je komentátorka serveru A2larm
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
