Altnerův honorář

Téměř vše je v této ostře sledované kauze složité a komplikované. Soudních sporů je vedeno několik, nacházejí se po odvoláních u různých instancí s různým průběžným výsledkem. Jediné, co nepůsobí komplikovaně, ale naopak se jeví jako nad slunce jasnější je to, že není normální se soudit o dvacetimiliardový honorář. Pokud by totiž právník měl na takovou částku nárok podle smlouvy, soudce, používající mozek, musí takovou smlouvu prohlásit za nesmysl či zmetek. Má-li pan Altner pocit, že má za svou právní službu nárok na mnohonásobně vyšší finanční odměnu, než jaké se dostává třeba laureátům Nobelovy ceny, lze to brát jako neskromnost, kanadský žertík, jako furiantství, drzost anebo jako pokus o trestný čin.

Člověka, který se za sepsání několika lejster dožaduje dvaceti miliard korun, je asi třeba v jeho zájmu léčit, anebo ve společenském zájmu izolovat za mřížemi, neboť se vysoce pravděpodobně jedná o blázna anebo o zloděje. Cenu zboží a práce pochopitelně určuje trh, na kterém rozhoduje nabídka a poptávka. Pod trhem se ovšem nemyslí ring, ve kterém je cokoli dovoleno. Tržní prostředí musí být důvěryhodné, korektní a mravné, má-li být společnosti ku prospěchu. Že by to pan Altner nevěděl, se mi nechce věřit.