Alena Scheinostová: Jako papež
Zdá se, že ještě tentokrát papež František zápal plic ustojí – a aspoň na chvíli pobude ještě v úřadu. To s tím zápalem plic, a také to s tou prognózou víme díky vatikánskému tiskovému středisku. Stejně jako to, že má František, dříve kardinál Bergoglio, vlastně jen jednu a půl plíce. O zbytek přišel po infekci už v 21 letech.
Čtěte také
Průběh pontifikova onemocnění mohl svět od jeho poslední hospitalizace 14. února sledovat s tolika podrobnostmi, kolik jich leckdy od lékařů nevíme ani o svých nejbližších.
Dvakrát denně publikuje tisková kancelář zprávy, jak papež spal, jaké užívá léky, že vypil kávu, zda je na plicní ventilaci, a dokonce kolikrát zvracel.
Ochrana soukromí vs. transparentnost
Podrobnosti, které ukojí zvědavost nažhavenou na osud globální celebrity, ale ve kterých by leckdo z nás už možná raději ponechal starému pánovi soukromí.
Čtěte také
O „balancování mezi ochranou soukromí a transparentností“ hovoří i mediální expert Giuseppe Gracia, někdejší mluvčí katolické církve ve Švýcarsku, který aktuální postup Vatikánu rozebral ve švýcarském tisku.
„Někdy nemůžete říct celou pravdu, intimní detaily nemůžete předávat jedna ku jedné, ale to, co říkáte, pravda být musí,“ říká Gracia.
A doceňuje, že se transparentnost církve, alespoň co se týká zdravotního stavu jejího nejvyššího představitele ve srovnání s předchozími pontifikáty, nesmírně zvýšila. „Důstojnost úřadu nesnižuje, že je jeho nositel smrtelný,“ glosuje Gracia.
12 let v úřadu
Informace o Františkově zdravotní kondici – ano, onen připomenutý údaj o chybějící části plíce – se svět dozvěděl okamžitě po jeho nástupu na Petrův stolec, od kterého nedávno uběhlo rovných 12 let. Během nich jsme byli pravidelně a otevřeně zpravováni o jeho komplikacích s dýcháním, zažíváním nebo chůzí.
Čtěte také
Svatý stolec v tom nijak nezaostává za obecnějším trendem – ba spíš se ocitá na jeho špici: O vlastním zhoubném bujení informovala světovou veřejnost například Catherine, princezna z Walesu a nezatajil je ani její tchán, britský král Karel III. To jenom u nás se povídalo cosi o meruňkových buchtách a vinné klobáse.
Zatím posledním papežem, který zemřel v úřadu, byl v roce 2005 Jan Pavel II. V době svého úmrtí – mimochodem byl o tři roky mladší než je nyní František, který v prosinci oslavil osmaosmdesátku.
Wojtyłovy poslední chvíle sledoval dav na Svatopetrském náměstí a miliony lidí u televizí a radiopřijímačů, protože Facebook ještě nebyl na světě. Nejspíš právě tenkrát můžeme pozorovat počátek obratu, který i osobnosti významné a v určitém smyslu posvátné, ba nedotknutelné ukazuje v jejich křehkosti a smrtelnosti.
Smrt je součást života
Nevím, jak u krále Karla, ale u papežů katolické církve je v tom kus poselství: Že nemoc a smrt jsou součástí bytí člověkem.
V době, kdy známe smrt vlastně jen ve dvou polohách – buď jako spektakulární událost na plátně kina či obrazovce počítače, anebo jako tajemné monstrum za plentou nemocničního pokoje – jde o významnější gesto, než se nad zprávami z vatikánského tiskového na první pohled zdá.
I papež je jen člověk, i člověk může být papež, jako by se tu sdělovalo – čili „Jsme křehcí a jsme koneční, to ale neznamená, že za sebou nemůžeme nechat velké dílo, věci, na kterých záleží.“
Autorka je redaktorka Katolického týdeníku
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
