Adaptačních projektů proti změnám klimatu je stále víc. Chybí jim ale větší podpora státu

Loni vyhrál systém tůněk, mezí a svodů dešťové vody, který na svém pozemku u Sedlčan vybudoval Lubor Křížek. Ačkoliv jeho výtvor zabírá pouhý jeden hektar, zachytává údajně tolik vody, že vyřešilo problém s nedalekou vysychající studnou. Projektu si všimla i veřejnost, která se prý Křížkovi občas ozývá s prosbou o radu.

Čtěte také

Jak upravit krajinu tak, aby dokázala zmírnit přívalové srážky a zlepšila vsakovací schopnost půdy?

„Zjistil jsem, že nejvíce lidí ani nezavolá nebo mi nedají zpětnou vazbu, ale realizují a pak pošlou fotku svého díla s prosbou o radu, že se jim to moc nedaří. Ale spousta lidí mě kontaktuje a volá mi,“ říká Křížek. Vybudování systému tůněk a mezí ho údajně vyšlo na 38 tisíc korun a roční úspora v hospodaření s vodou činí asi 80 tisíc korun.

Za soutěží stojí Nadace partnerství a podporuje ji například Senát nebo město Praha. V uplynulých dvou ročnících soutěže se přihlásilo více než sto různých adaptačních projektů.

Adaptacím se věnuje stále více firem

Právě úspory, které se vyplatily loňskému vítězi, lákají mimo jiné i firmy, které při budování kancelářských komplexů nebo výrobních hal vzhledem ke stále častějším vlnám veder čelí zvýšeným nákladům na klimatizaci.

Navíc budovy zásadně ovlivňují i kvalitu života ve městech, která během sucha a zvýšených letních teplot zásadně klesá. Tyto problémy mohou zmírnit třeba zelené střechy a fasády nebo promyšlené klimatizační systémy, které pracují s přirozenou cirkulací tepla. V noci budovy nasají chladnější vzduch a ten během dne uvolňují.

Čtěte také

Aktivistka Lucie Smolková: Vize pro klima. Nemáme jistotu, jaký bude svět a jestli v něm bude k žití

„Ve městech žije většina lidí v České republice a důsledky změn klimatu, především například vlny veder a sucha jsou zvlášť nebezpečné zvlášť pro zranitelné skupiny obyvatel, starší lidi, seniory, děti a podobně,“ říká organizátor soutěže Adapterra Awards Martin Ander z Nadace Partnerství.

Kromě změn v architektuře budov se ale podle Andera musíme zaměřit i na promyšlenější přístup k městské zeleni.

„Když se třeba v ulici kope internet, při té příležitosti se zároveň musí vytvořit prostor pro výsadbu nových stromů nebo pro ochranu těch stávajících. Tyto věci musí být provázané. Stejně to platí pro odbor dopravy. Všichni znáte z poslední doby příklad Svárovské aleje,“ připomíná Ander případ, kdy stromořadí u Boskovic, které vyhrálo soutěž Alej roku, má z podstatné části ustoupit rekonstrukci silnice.

„Nemůžeme na jednu stranu tvrdit, že chceme zlepšovat stav krajiny a adaptovat ji na klimatickou změnu. A na druhou stranu nebýt schopní u takového projektu najít řešení, které tuto stoletou alej líp zachrání,“ vysvětluje Ander.

Krajina potřebuje lepší dotační programy

Úspěšnost dnešních adaptačních projektů podle Jiřího Malíka z organizace Živá voda také snižuje fakt, že zatím nefunguje žádný ucelený adaptační systém, který by jednotlivé projekty koordinoval. Kromě systémového pojetí je podle také překážkou nevyhovující systém dotací.

Čtěte také

Vojtěška i biopásy oživují českou krajinu a zadržují vodu. Pomůže i držet se vrstevnic, říká ekologický zemědělec

„Je potřeba zcela jednoznačně změnit pohled na krajinu, protože z krajiny de facto kořistíme, máme z ní potraviny a vodu, a klademe důraz na produkční funkce. Ale my musíme ocenit mimoprodukční funkce,“ dodává Malík.

Jde podle něj hlavně o ekosystémové funkce a schopnost půdy zadržovat vodu, a to zejména u zemědělské půdy.

„Jakmile se nám podaří ocenit mimoprodukční funkce půdy, zejména ohledně retence vody v půdě, která se ztratila katastrofálním způsobem, a jakmile vrátíme život do půdy, bude ukládat daleko více uhlíku,“ připomíná Malík.

Důležité je tak změnit dotační tituly pro zemědělce tak, aby se jim vyplatilo budovat projekty, které zlepší stav půdy a krajiny.

Poslechněte si celou Naturu Plus, kterou připavil Ondřej Novák.