Adam Drda: TOP 09: taková sympatická strana...
Výsledky kongresu TOP 09 jsou - vzhledem k českému prostředí - skoro legrační: Karel Schwarzenberg dostal v předsednické volbě 163 ze 164 možných hlasů, Miroslav Kalousek jako místopředseda 166 ze 167. Je to stoprocentní podpora delegátů, protože ten jeden chybějící hlas byl v prvním případě Schwarzenbergův, v druhém Kalouskův. Jistěže se nedalo čekat, že otcové zakladatelé ve volbě propadnou, ale že se nenajde ani jeden kverulant a nespokojený remcal?
Karel Schwarzenberg po hlasování dostal od Lidových novin otázku, jak se cítí po takové "kimirsenovské podpoře" - odpověděl, že je mu "strašně trapně". A dodal: "Myslel jsem, že bude víc lidí, kteří do urny vhodí alespoň prázdný lístek, protože jim jdu na nervy." Od muže Schwarzenbergova formátu to zní docela věrohodně, ale upřímně řečeno, překvapující je spíš ta spontánní podpora pro Kalouska. TOP09 se presentuje jako nová naděje, stojící proti všemu starému prohnilému - a přitom si za druhého muže zvolí jednoho z nejprotřelejších polistopadových politických mazáků a to jednomyslně. Nechceme předjímat vývoj událostí, ale cosi to do budoucna signalizuje... (tuhle větu jsem použil, abych udělal radost autorovi slovníku floskulí Vladimíru Justovi).
TOP 09 má spoustu bohulibých cílů, podle pana předsedy chce "pohnout zemí", přispět k tomu, aby se ve společnosti obnovilo vlastenectví a národní hrdost, hodlá klást důraz na odpovědnost a vládu práva, obnovit důvěru v politiku, napomoci tomu, aby se Česká republika udržela mezi důležitými zeměmi Evropské unie, rovněž klást důraz na rozvoj vědy a vzdělávání... Karel Schwarzenberg prohlásil, že (cituji) "stranu nezaložili, aby dobývali funkce, ale zavedli zásady, které platí v evropské politice. Naším úkolem je změna dusného prostředí v české politice."
Všechno, co nový předseda TOP 09 říká, zní sympaticky, vlastně to říká dobře a patří to k dané chvíli, k volebnímu kongresu. Jenže: současně jsou to otřepaná klišé, která používá kdekdo. Pěkně se to pozná, když ty věci obrátíte, jako to na svých internetových stránkách udělal politolog Bohumil Doležal - zkusme si představit, že by lídr politické strany prohlásil, že nebude klást důraz na právo, že stranu založil proto, aby dobývala funkce, aby zrušila "zásady, platné v evropské politice" (ovšem: co to vůbec dneska znamená?) nebo že chce udržet dusné prostředí v politice české...
Hlavní potíž je, že problémy TOP 09 v příštím půlroce budou nesrovnatelně přízemnější. Každý ví, že "TOP" vznikla proto, aby posílila tu část české politiky, která stojí proti extrémnímu populismu Komunistické strany Čech a Moravy a populismu Paroubkovské ČSSD, respektive proti jejich předpokládatelnému spojenectví. To byl taky hlavní důvod, proč Karel Schwarzenberg do každodenní stranické politiky vstoupil. Zatím se ovšem "topistům" daří pouze oslaboval lidovce a především ODS.
Mirek Topolánek se pokusil ODS otevřít lidem, kteří by ji za Klausových časů nikdy nevolili, pochopil, že pokud má být do budoucna úspěšný, musí si získat - zjednodušeně řečeno - ty, kdo předtím podporovali různé "ódées s lidskou tváří", ODA nebo Unii svobody. Lidi proevropsky a prozápadně orientované, vzdělané, tíhnoucí ovšem velmi často ze všeho nejvíc k myšlenkovému světu Václava Havla. TOP 09 teď tyhle lidi Topolánkovi přetahuje, v situaci, kdy je ODS v krizi, a k tomu si bere část lidoveckých příznivců.
Ústřední problém, který před ní teď stojí, tedy nejsou vznosné ideály, vyjádřené ve výše citovaných vznešených heslech, ale docela prostá věc: jak oslovit rozčarované lidi, kteří nechodí k volbám a jak posílit, nikoli oslabit tu část politického tábora, která v České republice nechce demokracii slovenského či ruského typu.
Autor je redaktor ČRo Rádia Česko, spoluautor dokumentárního cyklu Příběhy 20. století
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.