Patricie Polanská: Koaliční střet s realitou

Ať už se to v tuto chvíli jeví jakkoli, v základu celé kauzy je to, že si státní úředník nahrál politického poradce svého ministra, který ho vybízí k tomu, aby se podílel na vyvádění peněz Státního fondu životního prostředí do stranické kasy. Třeba přes předem vybrané banky.

A vůbec to nepůsobí dojmem improvizované a jednorázové operace. Naopak. To je to, co je doložené. Dnes se ovšem větší pozornost věnuje údajné další podivné operaci, která hrozila. Totiž předražení zakázky na stavbu pražské čističky.V tomto případě prý mělo jít do kasy ODS půl miliardy korun. Jenže toto doložené, respektive nahrané není.

A jestliže dnes hlavní osoba celé aféry, tedy pan Michálek, bývalý šéf Státního fondu životního prostředí, říká, že pokud by si nahrávala tato jednání, vláda by už dávno padla, můžeme mu věřit. Ale také nemusíme.

Poznámku druhou si dovolím začít nostalgickou osobní vzpomínkou věnovanou hodinám a hodinám strávených čekáním na výsledky koaličních jednání ve stejné Kramářově vile, kde si včera svých šest hodin užili ODS, TOP09 a Věci veřejné. Je to už drahně let zpátky, taky složení koalice bylo jiné: ODS, ODA a KDU-ČSL. Ale oč jde: Koalice je dřina. Z toho, jak udržet koalici v chodu se jejím členům upřímně řečeno neustále rosí čelo hrůzou. Když má jeden člen sklony k hysterii - a může to být nováčkovská daň, je situace ještě horší.

Pokud tedy Věci veřejné nejdřív odvolávají premiéra a předsedu ODS Petra Nečase z evropského summitu, aby okamžitě ale okamžitě vysvětlil své angažmá v celé kauze, aby se v řádu hodin ukázalo, že předseda Věcí veřejných Radek John je na tom velmi podobně, pak je takové počínání stejně směšné jako cvičení s posilovačem svalů, ze kterého byly předem odstraněny všechny pružiny až na jednu. Pan Michálek se svým podezřením šel nejen za premiérem, ale také za ministrem Johnem a jak nejnověji uvádějí Lidové noviny, o všem věděl také ministr Bárta. Sousloví „každý o ní slyšel, ale nikdo jí neviděl" tady nabývá vskutku netušených rozměrů.

Rychlost, s jakou byly „namočeny" klíčové postavy Věcí veřejných ale zároveň může být důkazem, jak moc některým skupinám v politice i mimo ní může záležet na zachování fungujícího systému „sponzorování" politických stran mimo rámec oficiálních příspěvků. A aby vnitřnosti toho systému byly odkryty pokud možno co nejméně.

A poznámka třetí. Ministr je figura politická, a nese odpovědnost za to, co se mu děje v resortu. Někdy v tom pravda může být i nevinně, ale to je riziko povolání. V tomto případě není zatím úplně jasné, jestli si Pavel Drobil „nadrobil", nebo mu bylo „nadrobeno", jak se tak úžasně, s vlastními zkušenostmi a celoživotními názory v zádech s celým případem vyrovnal prezident Václav Klaus.

Je ještě třetí možnost: Dovolil, aby mu bylo „nadrobeno". A ta by měla být politicky neméně smrtelná. Protože ty miliardy, které v celé kauze létají vzduchem, nejsou ani ministra v demisi Drobila, ani pana prezidenta, ani ODS, ani „státu". Jsou to veřejné prostředky, peníze, které musel nejprve někdo vydělat. Politici jsou tu od toho, aby je v rámci možností rozumně spravovali, ne si za ně kupovali politické kariéry.

Autorka je hlavní editorka ČRo Rádia Česko