Adam Černý: U Tchaj-wanu se vzájemně testují Čína a Spojené státy
Když se letos v únoru poprvé od nástupu Joea Bidena do Bílého domu setkali v aljašském Anchorage šéfové americké a čínské diplomacie, schůzku poznamenaly úvodní dlouhé oboustranné hořké výčitky a obviňování, takže o vyhlídkách na zlepšení vzájemných vztahů, které v závěru éry Donalda Trumpa hrozily přejít v obchodní válku, se nedalo mluvit. Po bezmála třičtvrtě roce se situace nejeví příliš lepší.
Nejnověji se o to postaraly stovky přeletů čínských vojenských letadel speciální vzdušnou zónou u Tchaj-wanu, který proto své obranné síly musel uvést do stavu nejvyšší pohotovosti.
Čtěte také
Vzdušné manévry u ostrova, který Peking pokládá za vzbouřeneckou provincii, měly silou podpořit tezi o jediné a nedělitelné Číně. Tuto tezi Washington oficiálně podporuje, proto i před lety navázal s Pekingem diplomatické vztahy, ale s výhradou, že o osudu Tchaj-wanu může být rozhodnuto výhradně mírovými prostředky, což má pro něj představovat faktickou bezpečnostní pojistku. Tuto garanci kontinentální Čína, byť s nevelkým nadšením, brala na vědomí.
Masivní vojenské přelety vyvolávaly nervózní pochybnosti, zda se Peking nechystá spolehlivost americké bezpečnostní záruky otestovat. Vzájemné vztahy se blížily bodu, kdy se nedá vyloučit přesmyk ke konfrontaci dvou největších světových velmocí.
Proto se tento týden ve švýcarském Curychu v čele dvou delegací setkali poradce Joea Bidena pro národní bezpečnost Jake Sullivan a bývalý čínský ministr zahraničí Jang Ťie-čch’, který je dosud členem širšího vedení vládnoucí komunistické strany.
Tání v nedohlednu
Šestihodinové setkání přispělo k jistému uklidnění, když Peking dal najevo, že hodlá respektovat tezi o mírovém sjednocení kontinentální Číny a Tchaj-wanu. Slibně zní i oznámení, že ještě letos by se měl konat virtuální prezidentský summit Joea Bidena a Si Ťing-pchinga.
Čtěte také
Ani zdaleka se však nedá mluvit o obratu, který by se dal označit jako počátek tání ve vzájemných vztazích. Důvodem je nevyhnutelné soupeření či přinejmenším konkurence mezi Spojenými státy a Čínou, která je dána jejich velikostí a především zásadní odlišností vnitřního uspořádání.
Na jedné straně je tu země s funkční demokracií, včetně právního státu a svobodných médií, a na druhé autoritářský stát, kde nade vším a nad každým stojí komunistická strana řízená z jednoho centra, kde čím dál více moci ve svých rukou soustřeďuje jediná osoba, hlava strany a státu Si Ťing-pching.
Klíčovou a nyní nerozhodnutou otázkou do budoucna zůstává, zda a jak dvě největší mocnosti světa spolu dokáží koexistovat.
Autor je předseda Syndikátu novinářů ČR
Související
-
Adam Černý: Japonský nový premiér bude jako ten starý
Japonsko má sice stále třetí nejsilnější ekonomiku světa, ale bylo by zapotřebí prosadit reformy. K takovému kroku se však stěží odhodlávají politicky průměrné osobnosti.
-
Adam Černý: Čína si otevírá dveře do Afghánistánu
Když se administrativa Joea Bidena pokoušela koordinovat s Pekingem postup vůči Afghánistánu, narazila na nevlídnost, neochotu. Čína volá po odblokování afghánských rezerv.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
