Adam Černý: Humanitární katastrofa v Africkém rohu

Nevládní organizace Amnesty International je povětšinou spojována s obhajobou politických vězňů. Její nejnovější varování se ale týká lidských práv v souvislosti s vnitřním konfliktem ve druhé nejlidnatější zemi Afriky.

Čtěte také

Eritrea a Etiopie ukončily dvě dekády nevraživosti

V Etiopii násilí na civilistech dostává rozměr válečných zločinů a zločinů proti lidskosti. K nim patří hromadné znásilňování žen, jehož ohavnost zvýrazňují svědectví uprchlíků – takové zločiny jsou součástí taktiky s cílem co nejvíce ponížit a vystrašit a byli k nim opakovaně pod hrozbou poprav nuceni zajatí civilisté.

Etnické půtky

Tři čtvrtě roku trvající spor má, jak je v Africe mnohdy obvyklé, etnické kořeny. Tigrajové, pocházející z provincie na severu země, měli až do nástupu vlády nynějšího premiéra Abyiho Ahmeda rozhodující slovo v politických a bezpečnostních strukturách. Nový premiér v roce 2018 vzbuzoval velké naděje sliby demokratických reforem a za svůj podíl na ukončení vleklé války se severním sousedem Eritreou byl o rok později dokonce odměněn Nobelovou cenou míru.

Čtěte také

Železnice v Keni, metro v Etiopii. Čína se v rámci Nové hedvábné stezky zajímá i o Afriku

Dnes toto ocenění vzbuzuje pohoršení nebo přinejmenším rozpaky. Válečné tažení do vzpurné provincie Tigraj by se sice dalo chápat jako součást snahy centrální vlády udržet svou autoritu a celistvost země.

Legitimitu této snahy podlamuje míra a rozsah použitého násilí, a především používané metody, které ve své nejnovější zprávě dokládá Amnesty International. Nic na katastrofě nemění ani zprávy, že násilí na civilistech se dopouštějí i tigrajští ozbrojenci. Existují výpovědi svědků, že ke znásilňování žen byli donuceni civilisté, které před tím vládní vojáci přiměli navléknout si tigrajské uniformy a kteří si vše natáčeli na mobilní telefony.

Zásah zvenčí

Vnitřní konflikt by se mohli pokusit urovnat sousedé nebo vlivné země kontinentu už jen proto, že v etiopské metropoli Addis Abebě má své sídlo Africká unie. Ta ale nemá chuť pustit se do veřejného sporu s jedním z jejích nejvlivnějších členů. Vláda premiéra Abyiho Ahmeda se může spolehnout na spojence v Eritreji za severní hranicí, jejíž vojáci nezapomněli, že když bojovali se svým sousedem, Tigrajové v jeho armádě měli velitelské pozice. Etiopie má i podporu bohatých Spojených arabských emirátů, které chtějí posílit svůj vliv ve strategické oblasti Afrického rohu, kolem něhož vedou důležité obchodní námořní trasy do Suezského průplavu. Proto například i financují výstavbu ropovodu mezi Etiopií a Eritreou.

Předseda Syndikátu novinářů ČR Adam Černý|foto:Khalil Baalbaki, Český rozhlas

Nejcitelnější tlak na ukončení konfliktu a na ochranu uprchlíků před hromadným násilím by mohla vyvinout Rada bezpečnosti OSN v čele s pěti velmocemi s právem veta. Tam se ale nepodařilo dostat na program ani návrh beztak opatrné rezoluce, která pouze zmiňovala humanitární katastrofu a násilí na civilistech. Proti posledně jmenovanému bodu se zcela zásadně stavěla Čína, kterou podpořilo Rusko.

Autor je předseda Syndikátu novinářů ČR