Železnice v Keni, metro v Etiopii. Čína se v rámci Nové hedvábné stezky zajímá i o Afriku

Nairobi
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Nairobi

Mezi dvěma největšími Keňskými městy začala fungovat nová železnice. Cesta mezi Nairobi a pobřežní Mombasou nyní potrvá jen čtyři a půl hodiny, což je třikrát méně než dřív.

Výstavbu železnice financovala převážně Čína, a to v rámci projektu Nové hedvábné stezky. V budoucnu by železnice měla být prodloužena do Jižního Súdánu, na východ Demokratické republiky Kongo i do Rwandy, Burundi a Etiopie.

Podle Lindy Piknerové, odborné asistentky na katedře politologie a mezinárodních vztahů Filozofické fakulty Západočeské univerzity, jde bezesporu o velmi důležitý úsek trati. V Africe obecně totiž podobné projekty chybí a budování jakýchkoli infrastrukturních sítí je tedy jedním z hlavních témat. Navzdory negativnímu hodnocení keňské politické opozice, která zpochybňuje důležitost trati a stěžuje si také na její nákladnost, má podle Piknerové výstavba železnice nespornou významnou hodnotu.


Jedním z faktorů, které ovlivňují cenu, je korupce, která je v Africe všudypřítomná. Navíc je velmi výrazně podpořena různými byrokratickými prodlevami a náklady. Pro Afriku je naprosto typické, že potřebujete získat doklad a ověření úplně na všechno, a to samozřejmě náklady na budování jakéhokoli projektu výrazně zvyšuje.Linda Piknerová

V souvislosti s Čínským působením v Africe se mluví o takzvaném neokolonialismu. Piknerová přípomíná, že o čínském neokolonialismu se hovoří už od 90. let minulého století a je pro Čínu typický. „Lze očekávat, že růst vlivu bude v tomto regionu stále pokračovat. Ona to není jen Keňa a její nově otevřená železnice, ale také třeba nedávno otevřené metro v hlavním městě Etiopie, Addis Abebě, které také financovali Číňané,“ říká a dodává, že pro čínské stavby je typická rychlost, s jakou jsou budovány. Problématická je ale často jejich kvalita.

Jedním z důvodů, proč se Čína zajímá o Afriku, je její závislost na dodávkách ropy z okolního světa. „Třeba oblast Jižního Súdánu je pro ni v tomto směru nesmírně zajímavá a zároveň je hladová po jakýchkoli dalších surovinách, takže se soustředí i na další země v Africe, jako je třeba Zambie, kde jsou obrovská naleziště mědi, ale stranou zájmu nezůstává ani Nigérie.“

V souvislosti se špatnou infrastrukturou v Africe je často zmiňována nízká socioekonomická úroveň, a proto se o investice do tamní infrastruktury zajímají i západní země. Například očekáváné prodloužení trati do rozbouřeného Jižního Súdánu je ale zatím otázkou vzdálené budoucnosti, tvrdí Piknerová.