3000 let staré kalhoty
Vynález kalhot pravděpodobně souvisí se šířením jezdeckého umění. Nejnověji to potvrzují nálezy z hrobek v západní Číně.
Kalhoty vznikly později než jiné základní součásti oděvu a po velkou část starověku lidé nosili různé suknice, tógy a tuniky, případně kombinace samostatných nohavic a bederní roušky.
Vynálezci prvních skutečných kalhot byli zřejmě asijští kočovníci, kteří trávili celé dny na koňském hřbetě a potřebovali se chránit před odřeninami na vnitřní straně stehen. Známé jsou především skythské nálezy, ale nyní se vědcům z Německého archeologického institutu v Berlíně dostaly do rukou kalhoty, které ty skythské dokonce předcházejí a docela dobře by mohly být jedny z vůbec nejstarších, jaké kdy byly vyrobeny. Spolu s dalšími artefakty byly jejich fragmenty objeveny v hrobkách známého a velmi rozlehlého pohřebiště Yanghai, které se nachází nedaleko oázy Turfan v západní Číně. Radiokarbonové datování ukázalo, že kalhoty jsou staré 3300 až 3000 let. Jejich věk tak odpovídá době, v níž se v centrální Asii masivně šířilo pastevectví - a spolu s ním také jízda na koni.
Kalhoty jsou zdobené pásy vzorované látky, mají rovné nohavice a široký, nízko posazený rozkrok. Svým střihem tak připomínají primitivního předchůdce jezdeckých rajtek. Vědci vyrobili jejich přesnou kopii a zjistili, že na delší nošení při chůzi jsou poněkud nepohodlné. Pro jízdu na koni však zřejmě byly jako stvořené. Teorii o tom, že šlo o primárně jezdecké kalhoty, by odpovídaly i další nálezy ze stejných hrobek - například bič, nebo kožená uzda s dřevěným udidlem.
K výrobě kalhot použil dávný krejčí tři kusy vlněné látky, která nebyla stříhána, ale utkána přímo do požadovaného tvaru. Vlákna látky a nitě použité pro finální šití se shodují svou barvou i kvalitou. Podle vědců je proto pravděpodobné, že tkalcem i krejčím byla ta samá osoba, nebo že spolu tkadlec a krejčí úzce spolupracovali. Jestli to byl muž či žena, nevíme. Majitele kalhot však známe - byli jimi dva asi čtyřicetiletí muži, které můžeme považovat za pastevce, ale také za válečníky. Spolu s jezdeckými kalhotami a vybavením totiž byly do jejich hrobek uloženy i zbraně jako luk a válečná sekera.
Zdroj: Quaternary International
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka