SERIÁL

5) Žáčkův magnetron přispěl za 2. světové války k výrobě menších, ale účinnějších radarů do letadel a lodí

Izraelský mobilní vojenský radar (ilustrační foto)
0:00
/
0:00

Fyzik Augustin Žáček nepatří mezi ty neznámější české vědce. Přesto se s jeho vynálezem setkáváme prakticky denně třeba v mikrovlnných troubách.

Princip magnetronu popsal Žáček už v roce 1924. Celý vědecký zázrak vypadá jako železná kostka o velikosti 10 centimetrů, která ale umí přeměnit elektrickou energii na mikrovlny. Dodnes navíc vypadá prakticky stejně jako před sto lety.

Magnetrony se používají také v průmyslu při mikrovlnném ohřevu a vysoušení.

„Není tam žádná významná konstrukční změna. Ty elektronky jsou relativně jednoduché a není možné jejich rozměry upravovat, protože velikostí přeloženého magnetického pole se vlastně určuje rezonanční frekvence, na které bude magnetron pracovat,“ vysvětluje Jan Vrba z ČVUT.

Mikrovlnná trouba

Magnetron je v podstatě elektronka, v níž elektrony neputují od katody k anodě jako v klasické diodě, ale vlivem zakřivení dráhy pohybu (působením vnějšího magnetického pole) jsou uvedeny na kruhovou dráhu.

„Celý systém začne rezonovat a vygenerovaná elektromagnetická energie se potom odvádí do vlnovodu, koaxiálu nebo antény. V případě mikrovlnné trouby je energie vedena přímo do prostoru pro ohřev potravy,“ popisuje fungování Vrba.

Menší ale účinnější radary

„Žáček přispěl významnou měrou k propracování mikrovlnného magnetronu. Šlo o to, dostat se na co nejvyšší kmitočty, ale zároveň na co nejvyšší výkon. Zlom nastal v roce 1940, kdy nějací Angličané přišli s vylepšenou verzí osmidutinového magnetronu, která dovolovala malé antény. Tím pádem se Angličané a Američané v té době stali radarovými pány,“ říká Václav Žalud z ČVUT.

Díky malým anténám bylo možné začít montovat mikrovlnné radary nejen na pozemní stanoviště, ale také do letadel nebo lodí.