Zuzana Válková: Zjisti, co chci slyšet

25. červenec 2021

Okresní město v moravskoslezských Sudetech, léto, plovárna. Téměř prázdným prostorem se rozléhají hlasy posledních dětí z brouzdaliště.

Možná se nachýlila hodina, kdy je čas vrátit se domů na večeři, anebo je rodiče u vstupu jen s obtížemi navigují ke spolupráci nad antigenním testem. Ne každé děcko ho zvládne odbavit samostatně jako sedmiletý chlapec, který s tyčinkou, roztokem a kapátkem zachází jako laboratorní technik: poté, co z kitu odečte negativní výsledek, ho zakroužkuje na čestném prohlášení. „Můžeme, mámo,“ prohlásí kluk a vrazí do turniketu, aby si konečně mohl pohrát s novou stříkací pistolí. Test stojí 90 korun. V tomhle okresním městě, stejně jako ve spoustě jiných, to není málo.

Čtěte také

„Neblázni, už nemám prachy, řešila jsem dvoje narozeniny za sebou,“ směje se odhadem dvacetiletá dívka, když se opatrně spouští do vířivky. Její tělo zdobí rozpitá tetování různé velikosti i strategického umístění: sanskrt na předloktích střídají čínské znaky na ramenou, z pravého košíčku podprsenky jí vyskakuje delfín. Její kamarádka, která se zajímá, jestli spolu později vyrazí do hospody, žádné tetování nemá, což je na téhle plovárně výjimečná věc. Svébytný módní názor. Bouřící voda jí smáčí prameny vlasů, tu zelený, tu růžový.

Sudetský wellness se slanou vodou působí luxusně. Ve městě už léta řádí evropské peníze, přestože Evropskou unii tu nikdo nemá rád. Je to problém národní suverenity, říká se. Co se už říkat nemusí? Dva dárky nad plán jsou problém měsíčního rozpočtu. Dívky pracují na směny v jedné z blízkých továren.

Praktičnost

Čtěte také

Nesledovat jejich hovor je prakticky nemožné: sdílíme spolu pár kubíků teplé vody. Vyhýbáme se pohledem, dost totiž na tom, že se občas dotkneme koleny. Jejich hořký tón připomíná energické seniorky po dvou rozvodech. Slečna s delfínem se ovšem nehodlá dopracovat ani k tomu prvnímu, a tak se se svým chlapcem raději rozešla. Byl nezaměstnaný. K odvážnému přístupu se snaží nabádat i svou přítelkyni. Zadaná dívka si to ještě musí rozmyslet. Dělí se aspoň o průběžné trable.

„Moje holka mě nařkla, že s ní jsem jen kvůli prachům. Musela jsem se smát. Kdybych šla po keši, nenarazím si strhanou dělnici z Olmexu, ale podnikatelského pablba z Opavy,“ svěří se. Kamarádky se smějí. Když člověku nepřejí karty, karma nebo kariéra, musí se umět zařídit. Zatím má hlavní slovo láska. Ale praktičnost se jí v Sudetech drží v patách. Platí také, že máloco je tu klišé, i když si pozorovatel myslí, že kraj zná a umí vyjmenovat povinné penzum místních charakteristik. Je tu málo peněz? Ano. Těžký život? Jistě. Dá se tu uspět? Dá. Ale chce to někdo zkoušet? Je jich málo. Jaký program sem namířit, kdyby to někdo chtěl změnit?

Těžko říct, jestli dívky, které rozpouštějí šichtu v bublinách, k blížícím se volbám přivede slib, že je někdo ochrání před uprchlíky. A že to téma v kraji táhne. S nabídkou přistřihnout křídla gayům, lesbám a trans lidem by u nich politik možná mohl přijít k úrazu.

Chvíli se zaobírám představou, jak se spolu ve vířivce bavíme o tom, jestli je Evropská unie krátí na občanských právech. Jde totiž o první bod volebního programu okamurovců, strany, která tu před čtyřmi lety skončila druhá. Ale pak vidím, jak se jedna ze slečen zatváří při pronášení věty „ty jsi pitomá“ – a přejde mě to. Jestli ovšem někdo nezjistí, co má smysl jim nabízet, dívky možná k volbám vůbec nepůjdou. A pak je budou politici zachraňovat stejně jako posledně: od cizáků a Bruselu. Určitě díky tomu bude víc peněz na dárky...

Autorka je publicistka, působí na FF UK

autor: Zuzana Válková
Spustit audio

Související