Zločiny Saddámova režimu by měly být souzeny na území Iráku

15. duben 2003

Osud odsouzených válečných zločinců čeká na Saddáma Husajna a další exponenty jeho režimu, budou-li dopadeni a shledáni vinnými z válečných zločinů, zločinů proti lidskosti či z genocidy. Na rozdíl od zvláštních tribunálů pro bývalou Jugoslávii a pro Rwandu ale exponenty iráckého režimu nebudou soudit Organizací spojených národů ad hoc vytvořený orgán. Spojené státy totiž daly jasně najevo, že zločiny, spáchané v Iráku, by měly být souzeny v cituji "Irákem vedeném procesu".

Argumenty Spojených států znějí velmi logicky. Byly to Iráčané, kteří nejvíc trpěli pod zločinným režimem Saddáma Husajna. Neměli by být tedy zbaveni možnosti pohnat lidi odpovědné za tyto zločiny k odpovědnosti před domácí tribunály. Řádné procesy s exponenty svrženého režimu by mohly být vnímány jako účinná forma bezodkladného a spravedlivého vyrovnání se s minulostí. Kromě toho by mohly podpořit proces institucionální obnovy Iráku. Posloužily by totiž jako důkaz, že fungující soudní systém je jednou z priorit poválečné obnovy.

Proti tomu lze teoreticky jen máloco namítnout. Skutečnost je ale podstatně složitější. Odborníci poukazují například na to, že v Iráku bude velmi těžké najít soudce, ze kterých by bylo možné složit důvěryhodný tribunál. Najít je mezi soudci, kteří byli aktivní v rámci soudního systému Saddámova režimu, je z pochopitelných důvodů prakticky nemožné. Soudci, které režim zbavil možnosti pracovat v oboru nebo kteří byli nuceni odejít do exilu, se zase mohou lehce stát terčem obvinění ze zaujatosti proti představitelům někdejšího režimu.

Hlavní kritéria, která by měl jakýkoliv tribunál, soudící představitele iráckého režimu splňovat, jsou legitimita, důvěryhodnost a funkčnost. Je zřejmé, že splnění těchto kritérií není jaksi automaticky zajištěno jenom tím, že tribunál bude mít mezinárodní charakter nebo dokonce přímé posvěcení OSN. Většina odborníků se však zároveň shoduje, že ponechat hledání spravedlnosti v rukou čistě iráckého tribunálu není v nejbližší budoucnosti proveditelné a není to ani nejšťastnější řešení.

Model, který se nabízí jako nejschůdnější, je vytvoření smíšeného tribunálu, složeného z iráckých a zahraničních soudců. Podobné tribunály, podporované OSN, existují například v africkém státě Sierra Leone, na Východním Timoru či v Bosně. V případě Iráku se navíc nabízí možnost včlenění zejména soudců z arabských zemí, což by důvěryhodnosti tribunálu nepochybně prospělo. Otevřenou otázkou zůstává, zda v případě, že se Spojené státy k tomuto řešení přikloní, budou také souhlasit s tím, aby tribunál fungoval pod záštitou OSN.

Spojené státy s poukazem na už zmíněné tribunály OSN pro bývalou Jugoslávii a Rwandu tvrdí, že mezinárodní tribunály pracují pomalu, neefektivně a jsou finančně velmi nákladné. Například fungování tribunálu pro bývalou Jugoslávii se sídlem v Haagu přijde ročně na sto milionů dolarů. Washington se zřejmě v případě Iráku nebude o zapojení světové organizace ucházet právě kvůli obavám z neúnosného prodlužování procesů s představiteli Saddámova režimu.

Klíčem k tomu, jak procesům s představiteli iráckého režimu zajistit už zmíněnou legitimitu, důvěryhodnost a odpovídající rychlost, přesto zůstává zapojení mezinárodního společenství. Podle některých expertů by se tak mohlo stát formou technické pomoci a také přísným monitoringem procesů zvenčí a to z hlediska toho, zda odpovídají standardům obecně platným pro obdobné případy.

autor: Bohumil Šrajer
Spustit audio