Život na východě Ukrajiny je tvrdý. Chybí práce a vládne byrokracie

Cesta pro penzi začíná pro Taisiju Janbolenkovou ve čtyři hodiny ráno. V tuto časnou hodinu bývalá učitelka základní školy stojí připravená na stanovišti sběrných taxíků v Alčevsku, aby se vydala do čtyřicet kilometrů vzdáleného Luhansku.

Čtěte také

Libor Dvořák: Lustrace na Ukrajině a právo na spravedlivý soud

Čtěte také

Libor Dvořák: Ukrajina opět vře kvůli Donbasu

Z něj musí pokračovat ještě dalších dvacet kilometrů k městečku Stanycja Luhanska, kde se dá jako na jediném místě přejít mezi oblastí pod vládou luhanských separatistů a územím, které už kontroluje vláda v Kyjevě.

Oblasti v okolí měst Luhansk a Doněck, které v roce 2014 s pomocí Moskvy obsadili proruští separatisté, se prohlásily za takzvané lidové republiky, ovšem bez uznání jediného státu na světě. Podle mezinárodního práva jsou stále součástí Ukrajiny.

A to je důvod, proč Kyjev tamním lidem důchody vyplácí. Nicméně aby je penzisté získali, musejí si pro peníze dojet na území pod jeho kontrolou. Finanční převody mezi Ukrajinou a oblastmi na východě totiž nefungují. Penze si lidé na ukrajinské straně hranice mohou vybrat z bankomatů, ale pouze pokud mají štěstí a v přístroji je dostatek hotovosti.

Taisija Janbolenková toho rána jako jedna z prvních přechází most pro pěší přes řeku Severní Doněc a přistupuje k bankomatu státní spořitelny. Je teplý podzimní den, což se hodí, protože bankomaty jsou bez peněz. Penzisté proto čekají, až se objeví pracovník, který hotovost do přístrojů vloží. 

Janbolenková, jejíž penze činí asi 75 eur, říká, že pokud peníze nebude moct vybrat, přenocuje u bábušky Lýdie. Osmdesátileté ženě Janbolenková čas od času vypleje zahrádku, za oplátku u ní může za necelé euro přespat.

Rušná hranice

Asi dvě stě kilometrů od přechodu Stanycja Luhanska se nachází přechod o vesničky Majorskoje. Také zde postává skupinka penzistů před prázdnými bankomaty. Postupně vypráví, že se svého důchodu nedočkali měsíce, někteří dokonce roky. Jedním z důvodů je to, že ukrajinští úředníci neuznávají jejich dokumenty.

Čtěte také

Ondřej Soukup: Na ukrajinském Donbasu se lidé cítí oklamaní

„Na začátku června 2018 rozhodl soud v Kramatorsku, že mi z důchodového fondu mají vyplatit rentu za posledních třicet měsíců. Dodnes jsem ale peníze neviděla,“ vypráví Aljona. A podobných případů je mnoho. Jak Süddeutsche Zeitung píše, z celkového počtu téměř jednoho milionu a tři sta tisíc důchodců v oblastech pod vládou separatistů jich podle údajů OSN penzi dostává necelá polovina.

Další problém představuje to, že doklady vydávané úřady v Luhansku a Doněcku uznává pouze Rusko. Mladí rodiče se proto vydávají na cestu na Kyjevem kontrolované území, aby pro své děti získali ukrajinské rodné listy. A studenti zase nemají zájem o bezcenné diplomy z Doněcké univerzity. K tomu se přidávají cesty za nákupy a návštěvy příbuzných.

OSN a lidskoprávní organizace Právo na ochranu tak měsíčně registrují na milion a tři sta tisíc přechodů přes takzvanou linii dotyku. Ta tvoří frontu mezi ukrajinským územím a separatistickými lidovými republikami.

Hraniční čára je dlouhá 427 kilometrů, nicméně civilisté ji smějí překročit pouze na pěti kontrolních stanovištích, přičemž čekají dlouhé hodiny. Jen na přechodu Stanycja Luhanska podle OSN omdlelo za první tři horké červencové dny osmdesát osob. V zimě je čekání ještě horší.

Štastný ten, kdo má práci

Věrnost Ukrajině místním lidem život neulehčuje. Například Irina a Viktor Ratčokovi v roce 2014 z Luhansku utekli. V průmyslovém městě Záporoží na jihovýchodě Ukrajiny manžel postupně vystřídal několik zaměstnání.

Čtěte také

Máme velkou podporu ze strany veřejnosti, cesta na Ukrajinu mi otevřela oči, říká Hronová z Člověka v tísni

„Šéfové zaměstnají uprchlíky z Doněcku a Luhansku, aby mohli potvrdit svou loajalitu vůči Kyjevu. Nicméně propustí nás hned, jak je to možné a kdy za nás mají náhradu,“ vysvětluje Ratčoková. Její rodina se do Luhansku vrátila minulý rok.

Süddeutsche Zeitung podotýká, že ruské úřady na povel prezidenta Vladimira Putina od května nelegálně vydávají ruské pasy lidem, kteří si v minulosti požádali o dokumenty s razítkem Doněcké a Luhanské lidové republiky. „My ale do Ruska ani ruské pasy nechceme. Jsme Ukrajinci!“ zdůrazňuje Ratčoková.

Na přechod Stanycja Luhanska rodina přijela vyřídit nový pas pro Viktora. Nicméně úředníci v jeho starém dokladu objevili razítko z přechodu do Ruska, který není kontrolovaný Kyjevem. Za nelegální výjezd dostala rodinka od ukrajinských úřadů pokutu sto třicet eur. Je to velká rána – Viktor se živí jako prodavač a měsíčně vydělá dvě stě osmdesát eur.

Hlava rodiny je ale ráda, že vůbec nějakou práci má. Tisíce podniků v oblastech pod správou separatistů je totiž zavřených. Situace se ještě více zhoršila v roce 2017, kdy Ukrajina vůči separatistickým územím zavedla hospodářskou blokádu. Separatisté na oplátku vyvlastnili majetek lidem, kteří žijí na území pod kontrolou Kyjeva.  

Banditský režim

Od začátku války uprchlo z takzvaných lidových republik půldruhého milionu osob. Dva a půl milionu jich ale zůstalo a jednou z nich je 34letá Jevhenija Šorová z městečka Jenakijevo nedaleko Doněcku. Jak vypráví, mnoho továren je tam zavřených a asi dvacet jejích známých odešlo do jiných částí Ukrajiny, ale také do Polska, Německa nebo Moskvy.

Šorová pracuje v místní továrně na výrobu chemikálií, která ale po vyvlastnění separatisty směřuje ke krachu. Žena vydělává tři sta eur měsíčně, což podle jejích slov na život nestačí. „Ceny u nás jsou na úrovni Moskvy,“ stěžuje si. Pravidelně proto jezdí přes přechod Majorskoje do ukrajinského města Artemivsk, kde pro sebe a své známé nakupuje oblečení a potraviny.

Manžel Šorové přišel o práci po uzavření místního uhelného dolu. V současnosti se živí coby opravář počítačů. Je proto schopný obejít ruské restrikce, které místním lidem mají bránit v přístupu k informacím z ukrajinských médií.

Z důvodů bezpečnosti Šorovi mluví s novináři pod změněnými jmény. „Žijeme v banditském režimu,“ svěřují se listu Süddeutsche Zeitung. Za zločince pak označují Denise Pušilina, tedy muže, kterého do funkce prezidenta Doněcké lidové republiky dosadila Moskva.

Proruské regiony?

Existenci lidových republik, stejně jako možnou anexi k Rusku, podporují především starší obyvatelé, kteří se informují výhradně prostřednictvím ruských propagandistických stanic. „Ukrajinci nám chtějí zakázat ruštinu,“ říká jedna z penzistek na přechodu v Majorskoje.

„Pokud se vrátíme Ukrajině, čeká nás stejný osud, jako kdysi Poláky během druhé světové války. Postřílí nás,“ obává se dokonce jiná žena.

Kolik lidí ve skutečnosti stojí na straně Moskvy, ale není jasné. Vodítkem by mohl být počet ruských pasů vydaných v lidových republikách. Od roku 2015 si o tyto doklady požádalo pouze patnáct procent obyvatel. Byli to především vojáci, jejich rodinní příslušníci a na Moskvu napojení pracovníci.

Procesy s údajnými špióny zase ukazují, že se vedení takzvaných lidových republik cítí nejistě. Podle organizace Občanský dohled, která monitoruje porušování lidských práv na východě Ukrajiny, byli mezi 11. a 13. listopadem odsouzeni čtyři obyvatelé Doněcké a Luhanské lidové republiky za špionáž a vývoz zbraní na Ukrajinu, uzavírá německý list Süddeutsche Zeitung.