Zinedine Zidane

Jeho odchodem z hřiště symbolicky předčasně skončil zápas, ve kterém se sice ještě dohrálo prodloužení, kopaly se penalty a rozdaly se medaile, ale nad tím vším se vznášelo mystérium zmaru. Došlo k něčemu, co se nemělo stát. K fotbalu nepatří jenom hezké góly, mistrovské ovládání míče či obdivuhodné přihrávky. Odvrácenou stranou stejné mince jsou likvidační fauly, simulování či verbální provokace. To, co se z pohledu miliónů přihlížejícich na celém světě bere jako největší sportovní svátek, bude nejspíše z pohledu hráčů frustrující drama, těžká zkouška nervů.

Zinedina Zidana ty nervy zradily v posledních minutách posledního zápasu a v žádné statistice nebude uvedeno proč. Hráč, který se měl odchodem na vrcholu kariéry stát legendou a kterému by měla být někde ve Francii postavena socha, je nyní kandidátem na tragického hrdinu, jehož posledním činem na fotbalovém trávníku byla neprominutelná hrubost. Těch několik vteřin, ve kterých Zinedine Zidane přepsal svůj sportovní životopis, když mu dal tu nejhorší možnou pointu, stojí za zamyšlení. Dá se o fotbale, provozovaném na nejvyšší profesionální úrovni, říct: "Je to sport"? Nepochybně se jedná o velkolepou show, velký byznys a z pohledu fotbalistů o tvrdou práci. Sport to ale spíše pouze kdysi byl. O tom je smutný Zidanův příběh.