Zima 1951: Straně věřte, soudruzi!

Kromě nezbytné oslavy úspěchů při budování socialismu se rozhovořil o proběhlých politických procesech – s nejrůznějšími skupinami „reakcionářů“.

Procesy však zatím nesměrovaly dovnitř strany, což se však mělo v brzké době změnit, ostatně několik vysokých komunistických funkcionářů už v té době zatčeno a vyslýcháno bylo. Z projevu jsme vybrali několik klíčových pasáží.

Marie Švermová (1902-1992), politička, manželka Jana Švermy|foto:ČTK

Nejdůležitějším zvukovým záznamem sledovaného období je mnohahodinová rozhlasová nahrávka zasedání Ústředního výboru Komunistické strany Československa, které se konalo ve dnech 21. – 24. února 1951.

Klíčovým tématem zasedání bylo vyloučení několika vysokých funkcionářů ze strany. Mezi nimi i budoucího normalizačního komunistického vůdce Gustava Husáka.

Zazněly zde velmi útočné projevy, sebekritiky i značně ostrá diskuse. Ostrá v tom smyslu, že diskutující ostře a zásadově napadali vylučované. Z obsáhlého záznamu jsme vybrali ukázky z velmi nechutného vystoupení komunistického šéfideologa Václava Kopeckého, který stál v čele vyšetřující stranické komise, ze sebekritiky vylučované Marie Švermové. Jako jediná z vylučovaných se zasedání účastnila, byť už byla v té době vězněna a po zasedání byla odvezena zpět do „vazby“.

Komu věřit? „Straně věřte, soudruzi,“ řekl Gottwald

Taky ze sumarizačního projevu Klementa Gottwalda. Zazní zde i jeho proslulé „Straně věřte, soudruzi“, jako odpověď na otázku, komu vlastně v době zatýkání vysokých stranických funkcionářů – Marie Švermová byla např. zástupkyně generálního tajemníka – mají prostí straníci věřit.

Uslyšíte i úryvek z diskusního vystoupení Antonína Novotného, pozdějšího prvního tajemníka strany a prezidenta republiky, kterého politická hvězda začala naplno vycházet až po Gottwaldově smrti.

Portrét Julia Fučíka na kachličce, 2. polovina 20. století, tisk podle Maxe Švabinského|foto:fond Julia Fučíka a Gusty Fučíkové

Jedním z oblíbených témat ministra školství a národní osvěty Zdeňka Nejedlého bylo dílo Aloise Jiráska. Na počátku „Jiráskova roku“ 1951 pronesl v Hronově obsáhlý projev, ze kterého jsme vybrali pasáže srovnávající Jiráskovo dílo s moderní světovou literaturou, a to zvláště s přihlédnutím k charakteristikám ženských postav.

Zařazeny jsou i ukázky ze vzpomínek komunistického primátora Prahy Vacka na konání ilegální konference ruských bolševiků v Praze před 1. světovou válkou a z vyprávění malíře Maxe Švabinského o tom, jak vznikl jeho ve své době proslulý portrét Julia Fučíka.

Celý pořad Pavla Hlavatého najdete v audiu.