Žili spolu lidé a dinosauři?
Ačkoliv se najdou tací, kteří tvrdí, že ano, věrohodnými vědeckými metodami se jejich soužití nepotvrzuje. A tak i nadále platí, že lidé a dinosauři se v čase naprosto minuli. I když... V přeneseném smyslu slova tu jakási sounáležitost lidí a dinosaurů existuje. Člověk se samozřejmě potkával s pozůstatky pravěkých ještěrů. Jenže dlouho nevěděl, o co jde. Například v Číně, v provincii Sečuán, se v okolí Tygří hory před časem nalezly jakési kamenné květy. Podle všeho se jedná o dinosauří stopy. Co je ale zajímavé, kamenné květy se objevují v tamní mytologii.
Kamenné květy lotosů
„Etnologové se už dlouho setkávají s legendami a pověstmi, kterými tamní obyvatelé opředávají místní hory a pahorky. Většinou jsou to místa, kde jsou odkryté sedimenty druhohorních vrstev, ve kterých jsou zkameněliny. V posledních patnácti letech přibývá nálezů a paleontologické identifikace toho, co nejspíš za těmito pověstmi stojí. Jsou to zkameněliny dinosaurů, tedy spíše zkamenělé otisky jejich stop,“ vysvětluje popularizátor paleontologie Vladimír Socha z Hvězdárny a planetária Hradec Králové. Jakou konkrétní roli dinosauří pozůstatky v čínské mytologii hrají, záleží na tvaru stop. Kachnozobí býložraví hadrosauridé zanechávali mohutné tříprsté stopy, které starým Číňanům připomínaly květy lotosu. Ten je pro buddhisty symbolem míru a štěstí. A tak si mysleli, že právě tyto příjemné aspekty jim zde příroda ztvárňuje. Začali se jim tedy klanět a nosit květiny. Výrazné je to ve středočínské Pevnosti lotosové hory. Dinosauřích stop se tam vyskytují řádově stovky a staří Číňané je začali – coby lotosové květy – uctívat nejpozději v polovině 13. století.
Pokud se podíváme na fosílie z Tygří hory, spíš než stopy pravěkých ještěrů nám budou připomínat zkamenělý květák. A co víc – nebudeme je hledat na zemi. „Ve skutečnosti se jedná o vnitřní spodní otisk bahna, které bylo stlačeno nesmírně těžkou tlapou nějakého velkého, nejspíš sauropodního dinosaura,“ přibližuje Vladimír Socha. Sauropodé byli velcí dlouhokrcí dinosauři s velkým ocasem – a se sloupovitými končetinami, podobně jako dnešní sloni. Že stopy zanechal zástupce právě tohoto druhu dinosaura, se odhaduje na základě půlkruhového až kruhového otisku stop. Ten je pro sauropody typický.
Dinosauří stopa – malý zázrak přírody
Poté, co dinosaurus v blátě stopu zanechal, prostoupily do ní minerální roztoky, které způsobily zkamenění. V průběhu několika desítek milionů let její okolí zvětrávalo – a tak hornina pod ní zmizela a vznikl skalní převis. Právě z něho jako by rostly kamenné květy. A skoro by se chtělo mluvit o malém přírodním zázraku. Za normálních okolností přece stopa otištěná do bahna zmizí. Takže v tom, že se nám některé dinosauří stopy dochovaly dodnes, hrálo roli několik šťastných náhod. Pravděpodobně tam dříve byla pouštní krajina s občasnými dešti, díky nimž se tvořila jezírka. K nim se přicházeli napít dinosauři. V bahně zanechali své otisky. Jenže tůňka brzy vyschla, stopy se zpevnily, později krajinu zavál písek – a stopy začaly kamenět.
Dinosauří stopy nacházíme v druhohorních sedimentech, takže se pohybujeme v časovém rozpětí asi 230 až 66 milionů let. Nejčastěji se jedná o vápence nebo pískovce. Dnes už jich známe nepočítaně – a dokonce o některých dinosauřích druzích víme jen na základě nalezených stop.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka