Ženy tří republik: Božena Ecksteinová-Hniličková, první česká senátorka a výtečná řečnice

13. červenec 2018
Prezident Masaryk skládá slib na ústavu na slavnostní společné schůzi Národního shromáždění a Senátu v budově parlamentu, 27. května 1920

Božena Ecksteinová-Hniličková byla první českou senátorkou. Mimo jiné aktivně prosazovala názor, že prostituce nebo potrat nepředstavují morální, ale sociální problémy. Tehdy se jednalo se o široce odmítané postoje.

Roku 1920 se v Londýně poprvé schází Společnost národů, v Mnichově vzniká NSDAP, Jana z Arku je prohlášena za svatou a řezbář Karel Nosek vyřezává loutku Spejbla.

Téhož roku také vláda Vlastimila Tusara schválila novou československou ústavu. Ta vycházela z nejvyšších právních norem Rakouska-Uherka, Spojených států či Francie. Od svých vzorů přejala i dvoukomorový parlament. Ústavní listina byla důležitým milníkem ještě v jednom směru, jak zdůraznil o dekádu později senátor a sociální demokrat Vojtěch Dundr:

Od prvních voleb prakticky po celá 20. léta zasedala v horní komoře parlamentu také Božena Ecksteinová. Za zmínku stojí, že hned v prvním volebním období byla jedinou Češkou mezi třemi zvolenými senátorkami a byla také jedinou ženou v předsednictvu sociálně demokratického klubu.

Sociální demokratka a výtečná řečnice

Božena se narodila roku 1871 do pražské dělnické rodiny Olmerů. Po skončení školní docházky nastupuje v pouhých 14 letech do tiskárny a zároveň si přivydělává šitím. V zaměstnání se postupně vypracovává až na pozici úřednice. V roce 1900 vstupuje do Československé sociálně demokratické strany dělnické.

Sociální demokracie našla v Boženě Ecksteinové velmi aktivní členku a pokladní. Ecksteinová mimo jiné ovlivnila také další osud listu Právo lidu, nejvýznamnějšího periodika stany. Když v roce 1920 nastal uvnitř sociální demokracie rozkol, Ecksteinová zabránila radikální levici, aby si list přisvojila a dál se starala o jeho vydávání. Tiskovým orgánem tzv. marxistické levice se tak stalo Rudé právo.

Alice Masaryková (kolem roku 1910)

Vznik Československé republiky znamená pro Ecksteinovou začátek její vrcholové politické kariéry. Nejprve zasedá spolu s Alicí Masarykovou nebo Františkou Zemínovou v Revolučním národním shromáždění, které je nejvyšším zastupitelský orgán mladé republiky.

Ecksteinová-Hniličková byla výtečná řečnice. Během obou svých volebních období byla stále aktivní. Ve své zákonodárné činnosti se zaměřuje hlavně na problematiku povinného sociálního pojištění a tzv. ženská témata jako mateřství, zlepšení porodnické praxe nebo diskriminaci pracujících žen. Často argumentuje svými vlastními zkušenostmi dělnice.

Ženská témata

V prvním roce svého působení v Senátu mimo jiné upozorňuje na důležitost vyplácení rodičovského příspěvku slovy: „Vítáme také ustanovení, které umožňuje matkám, aby od první hodiny početí nemusily proklínati plod života svého, pro který narození znamenalo by býti uvržen v náruč nezaměstnanosti, bídy hladu a bez pomoci.”

Článek z titulní strany komunistického deníku Rudé právo z 22. dubna 1975

V polovině dvacátých let také znovu otevírá otázku legalizace potratů. Většina společnosti v té době interrupci odsuzuje. Stejně jako ženy, které jí podstupovaly. Ecksteinová upozorňuje, že nutnost přerušení těhotenství, stejně jako prostituce nejsou problémy morální, ale ekonomické.

Apeluje na ochranu zdraví a života matek, které se z ekonomických důvodů rozhodnou pro potrat a kvůli finanční tísni vyhledávají nekvalifikované osoby. Upozorňuje, jak je nespravedlivé, že jen bohaté ženy si mohou dovolit zákrok u odborníka. Ale náboženský, morální a částečně i lékařský odpor proti takovým postojům byl tehdy ještě příliš silný.

Z politického života Ecksteinovou vyloučila až vážná nemoc, které v necelých šedesáti letech roku 1930 podlehla. Spolu s Betty Karpíškovou si ji dnes připomínáme jako jednu z nejvýraznějších osobností sociálně demokratického ženského hnutí.

Seznamte se s příběhy dalších Žen tří republik >>