Zelené dilema
Včerejší dvanáctihodinové jednání republikové rady Strany zelených bylo uzavřené, a tak jen z doslechu víme, že bylo otevřené. Média se zajímala především o to, zda po demisi ministryně školství zůstanou zelení v koalici s ODS a KDU-ČSL, čili jestli třeba nepadne vláda. To nehrozí a Strana zelených už, zdá se, má kolektivní představu, kým Danu Kuchtovou na ministerstvu nahradit.
Za pozornost ovšem stojí, že zelení řešili i obecnější politické dilema, jak nakládat s mandátem od voličů. Z jedné strany tvrdili někteří zelení opozičníci, že strana voličům dluží důraznější prosazování programu, což je obtížně možné, když nemá své lidi tam, kde se rozhoduje. Předseda Bursík ale namítal, že by zelení neměli pohlížet na politické funkce jako na kořist a bez skrupulí se sápat po funkcích. V této věci neexistuje jedna pravda. Politika je kompromis. Jsou posty, které je taktičtější neobsadit, nechce-li strana riskovat spoluvinu. Obsadit pak má smysl ty, na kterých lze uspět, anebo na kterých alespoň nedojde k ostudě.
Zelení jsou poprvé ve sněmovně a ve vládě. Je jich málo, ale jsou potřební. V tom je mimochodem jejich šance, vyjádřit se silným hlasem k některým problémům, zanechat zřetelnou stopu. Pomýšlet na nějaké zásadnější politické výhry není příliš reálné. Republiková rada zelených si nakonec tažení za křesly ve správních radách a na úřadech neodhlasovala. Naopak se usnesla, že kritici příště budou diskutovat interně a přestanou se ostřelovat přes média. To je totiž věc, na kterou jsou lidé citliví. Rozhádaným partajím se nevěří, cení se disciplína. I u zelených.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
