Zdražení plynu

Komentáře ekonomických analytiků, kteří nám vysvětlují, že přejít na jiný druh paliva nepomůže, totiž žádným vysvětlením nejsou. Politici se ale k debatě o zvyšování výdajů občanů za energii příliš nemají. Jejich předvolební agenda se soustřeďuje na to, kdo s kým je ochoten vládnout. Zdražování energií jako by nebylo politické téma. Vlivu na ceny energií se politici zbavili privatizací, přitakáním vzniku monopolů, a tak pro svou dnešní bezmocnost získali dokonalé alibi. Ceny určuje trh, na kterém spekulanti hodnotí stav ropných rezerv v Americe, růst průmyslu v Číně, anebo politickou nestabilitu v nějakém jiném koutě světa.

Politici se tváří, jako by neměli zhola nic společného s tím, kolik zaplatí občan za plyn, za elektřinu či za benzín, a nejspíše mají za to, že přijít s nějakou energetickou koncepcí, jim nenáleží. Toho, čím lidé stále žijí a co současně už není politickou agendou, ovšem přibývá. Stát se nám prostřednictvím politiků, které si volíme, stále méně vměšuje do života, když se jedná o něco, za co musíme platit. Se zájmem přispěchá, když nezaplatíme. Selským rozumem vzato si volíme politiky, aby za naše daně vykonávali dohled nad naší platební morálkou vůči monopolům, které salámovou metodou ukrajují z našich výdělků za tichého přihlížení zmíněných politiků. Jejich starost, kdo s kým bude vládnout, je legrační. Pokud jde o podstatné věci, jako je plyn, je to úplně jedno.