Zdravotnická hra s ohněm

K takovým záměrům není co dodat, prostě návrat před listopad 1989. Mohou sociální demokraté myslet něco podobného vůbec vážně a mají šanci svůj plán prosadit?
Odpověď není jednoduchá.

Jistě existuje celá řada sociálních demokratů, kteří by rádi znárodňovali a zdravotnický systém zcela podřídili státnímu dohledu. Takoví radikálové jistě převažují mezi zdravotnickými experty Lidového domu. Pokud jde o ministryni Miladu Emmerovou, už to není tak jisté. Mezi autory reformního textu najdeme Milana Šilhána, který je jejím hlavním poradcem. Ona sama však tvrdí, že v navrženém materiálu souhlasí jen s něčím. Jistě si musí být vědoma, že úvahy o zestátnění jsou příliš skandální na to, aby se v české politice dnes prosazovaly. Z takového úhlu pohledu je možné hodnotit návrh sociálních demokratů střízlivýma očima. Nejdříve je možné proškrtat nejvíc radikální úvahy. Sem patří vedle zestátnění ordinací také žádost, aby stát jednorázově vyplatil zdravotníkům dvacet miliard.

Lze podotknout, že ani tyto dramatické proklamace se zcela nevymykají středoevropskému kontextu. Například úvaha, že ordinace budou patřit krajům a obcím, které je budou lékařům pronajímat, odpovídá běžné praxi v Maďarsku. Tamní socialisté rovněž požadují referendum, které by navždy zabránilo jejich privatizaci. Snaha o mimořádnou dotaci, která by zalepila nejhorší díry, je doložená zase z Polska, kde vláda požaduje mimořádný sponzorský dar od farmaceutických firem. Pokud nezaplatí, bude se s nimi stát soudit za to, že předražují léky.

Pokud od podobných fantasmagorií odhlédneme, neříká koncepce tuzemských sociálních demokratů nic jiného než to, co je už nějakou dobu součástí jejich politiky.

Stát má napříště stanovit síť nemocnic i ordinací, pojišťovny přitom budou povinny s každou z nich uzavřít smlouvu. Takovou cestu navrhovala už Marie Součková. Zákon, který to má umožnit, dosud leží ve sněmovně a poslanci o něm budou hlasovat ve třetím čtení.

Do veřejné zdravotní sítě budou mít přednostní vstup státní, krajské a obecní nemocnice - to už navrhuje zákon o neziskových nemocnicích, který chtějí ve sněmovně prosadit s podporou České lékařské komory sociální demokraté a komunisté.

Peníze je nutné získat šetřením na lécích, přístrojích a některých drahých druzích terapie. O tom už mluvila ministryně Emmerová. Na první pohled to zní rozumně, ve zdravotnictví se opravdu plýtvá. Konkrétně je ale tento návrh překroucením rozumného požadavku, že musí existovat závazné standardy péče, na které se může pacient spolehnout v každé nemocnici nebo ordinaci. Něco takového je zvykem v zemích Evropské unie, kde je přitom možné, aby občan dodržování standardů kontroloval. Pokud jich lékaři nedbají, mohou pacienti žádat finanční náhradu před soudem.

Sociální demokraté zamýšlejí rovněž vytvořit standardy. Nařizoval by je ale stát, který by pomocí krajských odborníků kontroloval jejich dodržování. Byl by to byrokratický a neúčinný systém, moc státu by ale zcela jistě posílil. Zavedení zdravotních knížek, který požaduje koncepce, je rovněž oblíbenou myšlenkou Emmerové. V tomto případě ovšem jde jen o jakýsi socialistický folklór, který ničím vážným ani nehrozí.

Materiál, který unikl z Lidového domu tak jenom ve vyostřené podobě upozornil, jakými zákruty se dnes ubírá politika sociální demokracie ve zdravotnictví. Není to ale přesvědčení všech sociálních demokratů, jak svědčí příklad ministra financí Bohuslava Sobotky, který požaduje pro zdravotnictví naopak liberální změny a úspornou reformu. Sociální demokraté se budou muset co nejdříve rozhodnout.

Výrobou příliš radikálních koncepcí navíc zdravotnická debata získává zvláštní neurotický podtext. Na jedné straně tvrdí sociálně demokratický premiér, že pravicoví hejtmani chtějí prodat nemocnice podezřelým finančním skupinám. Hejtmani se brání tím, že nic takového nezamýšlejí. Premiér kontruje s tím, že až se převedou nemocnice na obchodní společnosti, může o privatizaci rozhodnout krajská rada a temným finančníkům nebude stát v cestě nic, aby nemocnice vytunelovali.

Teď se dostávají do podezření naopak sociální demokraté. Prý chtějí zestátnit zdravotnictví. Brání se tím, že v úmyslu něco podobného nemají. Jenže dělají kroky, které roli státu posilují, a když budou chtít, mohou s pomocí komunistů ve sněmovně prosadit vyvlastňovací zákon.

Logicky se dá uzavřít - taková debata je k ničemu. Spíše než dokladem temných je důkazem bezradnosti ve které se politická scéna ve vztahu ke zdravotnictví utápí. Právě v tom je hlavní problém. Systém potřebuje pomoci a pokud se budeme bavit na takové úrovni, pomoc se odkládá. Větší odpovědnost za negativní vývoj pochopitelně ponese vláda.