Zdeňka Havlíčková byla drzá a odmítala dělat to, co po ní obrozenci chtěli, říká její představitelka Antonie Formanová

Poslední klapka minisérie Dcera národa padla na začátku února. „Kývla jsem na to, protože mi ten příběh přišel strašně zajímavý. Už od začátku, synopse a vůbec pohled tvůrců na tu dobu, která není na první pohled možná tak zajímavá, mě strašně zaujal, protože to najednou chtěli dělat moderně.“

„Chtěli to dělat barevné, chtěli lidem přiblížit neznámý příběh skrze postavu Zdeňky, která i pro mě byla zajímavá a velká výzva,“ nastiňuje Formanová.

Čtěte také

Vždy to bylo nahoru, dolů. Teď už ale s nejistotou žijeme pořád, uvažuje divadelník Petr Forman

Projekty si prý vybírá podle toho, kdo na nich pracuje. „A ještě nikdy jsem neměla takhle obsáhlou roli, jak natáčecími dny, tak i charakterově.“

„Zdeňka je holka, která si jde za svým, hodně řeší sebe a to, co zrovna v tu chvíli potřebuje. A možná proto se jí zároveň podařilo jít proti těm obrozencům. Možná kdyby to byla jenom taková jemná dívenka, tak by se opravdu vdala tak, jak oni by jí nakázali, a nedělala by kolem toho takové scény.“

„A možná by opravdu Česko mělo někde obrázek svojí dcery národa, ale tím, že to byla právě ta Zdeňka, tak se tohle nepovedlo. Ona prostě odmítala dělat, cokoliv jí někdo nakazoval,“ popisuje její představitelka.

Antonie Formanová a Vladimír Javorský v sérii Dcera národa|foto:Stanislav Honzík, Barletta

„Samozřejmě si užívala tu pozornost, slávu a peníze, ale na druhou stranu tam byl ten fakt, že nemohla dělat to, co chtěla ona, a nemohla se zamilovat do toho, do koho chtěla, což se jí nelíbilo a hodně se vzpouzela, vzdorovala vůči tomu, což je právě to, co na ní obdivuji,“ dodává.

Slavní dědečci

Antonie Formanová je vnučkou režiséra Miloše Formana. Na dědečkovi filmy prý kouká stále ráda a hledá v nich inspiraci i z hlediska herectví. „Nebo spíš neherectví… Hodně v hraní hledám přirozenost.“

Čtěte také

Komunismus se nevrátí, vyrůstají tu už jiné generace, řekl v roce 2016 Jiří Stránský

Jejím druhým dědečkem je spisovatel, scenárista a skaut Jiří Stránský. „Ráda říkám, že moje oblíbená věta od dědečka Stránského je: ‚Když můžeš udělat radost, musíš.‘ Toho se držím a hodně se tím řídím.“

„Děda byl velký vypravěč, takže někdy, jak už člověk ty příběhy slyšel několikrát a byli jsme mladší, tak jsme říkali: ‚Jo, dědo, to už jsme slyšeli několikrát.‘ A teď zpětně bych samozřejmě chtěla, aby tady seděl a vyprávěl mi to zase znova a znova. Oba dědečci mi strašně chybí.“

Co pro ni znamená zařazení do žebříčku úspěšných mladých Čechů a Češek pod 30 let? Co se naučila jako šatnářka v Dejvickém divadle?