Zažilo Československo pokus o ozbrojený převrat? Pokus tady byl, ale nevyšel, připouští historik

Totalitní praktiky, totální vláda Komunistické strany Československa (KSČ) byly „ospravedlňovány“ údajnou podporou všeho lidu. Právě „lid“ byl často zástěrkou pro nejrůznější události naší historie. Na pomyslném druhém břehu pak zůstávali pouze zpátečníci, reakcionáři, nebo „zlovolní lidé“, kteří to „lidem“ nemysleli dobře.

Pokusy o změnu v nastoupení cestě byly velmi obtížné. Dnes se nám už odstupem může zdát, že i naivní.

Lemovány byly nejrůznějšími politicky vykonstruovanými procesy, perzekucí, šikanou a v řadě případů vraždami. To vše pod taktovkou komunistického rozhodování, kdo je vinen, a jak je potřeba taky trestat. Přesto – i v této atmosféře strachu a beznaděje, se objevují pokusy o ozbrojený převrat.

Prokeš a spol.

Tak můžeme hledět na proces nazvaný Prokeš a spol. (podle majora Květoslava Prokeše, který byl jedním z hlavních aktérů). Byl to bývalý voják, který na svou vojenskou dráhu nastoupil už v období 1. světové války. Pak byl u legionářů a postupoval dál nejen prestižním studiem. V čase 2. světové války působil v zahraničních armádách a pomáhal s osvobozováním Československa.

Klement Gottwald|foto:Archivní a programové fondy Českého rozhlasu

Pak ale začínají problémy. Prokeš byl ideově spojený s demokratickým světem, takže ho vyhodili z armády. Dostal se tak do vakua – profesního, ale i finančního a společenského.  

Tehdy se začal angažovat v pokusu o ozbrojený převrat. „Vznikala síť spících buněk, a to na řadě strategických míst, “ konstatuje v pořadu Jak to bylo doopravdy historik Petr Mallota.

Prokeš se dostal do kontaktu s dalšími, podobně smýšlejícími, lidmi. Jedním z nich byl advokát Petr Borkovec, o kterém literární historik Václav Černý ve svých Pamětech píše: „Borkovec měl zbraně, vozidla, odhodlané lidi, měl promyšlený akční plán: zahájit v daný den teroristický nástup proti určeným místům. Obsadit klíčové body, zmocnit se důležitých osob, až po místní bezpečnostní referenty směrem dolů. Pak plánoval vyhlásit stanné právo, rozpustit Národní shromáždění, všechny národní výbory, rozehnat Sbor národní bezpečnosti i všechny závodní milice. Na čas zrušit svobodu shromažďovací a tiskovou a v neposlední řadě povolat národ ke svobodnému vyjádření vůle volbami.“

Téměř stovka obžalovaných

Po několika měsících příprav ale došlo k zatýkání a následovaly kruté výslechy (1949). „Existence této odbojové organizace vyvolává dodnes řadu palčivých otázek. Jednou z nich je, jak došlo k dekonspiraci. Jednou z teorií, která vychází z archiválií, je, že se mohlo jednat o udání,“ myslí si Mallota.

Čtěte také

Pražské povstání odstartoval rozhlasový hlasatel Zdeněk Mančal, po únoru 1948 byl však odsouzen za velezradu

Obžalováno bylo 58 osob a „posléze obranné zpravodajství přidalo dalších 20 osob, které následně rozdělili do čtyř procesů,“ doplňuje historik Mallota.

A dodává: „Padly čtyři tresty smrti, tři doživotí a dohromady 244 let žaláře (v trestech od 1,5 roku až 25 let). Souzena byla zároveň i odbojová skupina Zvon, v rámci které byl odsouzen i známý rozhlasový hlasatel Zdeněk Mančal. Právě ten, který v květnu 1945 ve vysílání rozhlasu řekl památnou větu: ,Je sechs hodin´, a tím odstartoval Pražské povstání.“  

Na otázku, zda v Československu nebyl pokus o ozbrojený převrat, historik Petr Mallota odpovídá: „Na základě výsledků současného historického bádání můžeme jednoznačně konstatovat, že existovaly ilegální skupiny, které připravovaly ozbrojené povstání. Domnívali se, že jsou pro to příhodné mezinárodní podmínky. Taky počítali s tím, že vykřešou jiskru – jestli oprávněně, nebo ne nechejme stranou – a ta pak povede k ozbrojenému povstání.“

Celý pořad Ivany Chmel Denčevové si poslechněte v audiozáznamu.