Závislost na nakupování není diagnóza, upozorňuje ředitel Psychiatrické léčebny Bohnice Martin Hollý

Martin Hollý
Martin Hollý

Tradice psychiatrických nemocnic je v Evropě poměrně stará, první vznikla už v roce 1784 ve Vídni. I dnes tato zařízení často plní službu, kterou nemůže zastat ambulantní péče.

„Psychiatrické nemocnice vznikaly jako progresivní instituce v péči o lidi s duševními onemocněními, pro které neexistovala žádná strukturovaná péče. Šlo tedy o velký krok v humanizaci života těchto lidí,“ uvádí ve Studiu Leonardo psychiatr, sexuolog a ředitel Psychiatrické léčebny v Bohnicích Martin Hollý. 

Do té doby byla většina psychicky nemocných lidí vyřazena ze společnosti. „Jejich péče byla zanedbávána, případné opatrovnictví mělo různou míru kvality a často tito lidé velmi strádali.“

„Tehdejší léčba byla hodně režimová, tedy založena na pracovní rehabilitaci, na převychovávání těchto lidí a samozřejmě lékařská věda přinášela různé nové způsoby léčení. Než vznikly první psychofarmaka, byla k dispozici například elektroléčba.“

Většina psychiatrických nemocnic vznikla ještě v době, kdy nebyly k dispozici účinné léky. První účinný lék na duševní onemocnění vznikl v polovině 50. let 20. století. Takže do té doby nemocnice počítaly s tím, že pacienty nedokážeme léčit, ale musíme se o ně dlouhodobě starat, chránit je před sebou samými…, ale také do jisté míry izolovat od společnosti.
Martin Hollý

Až příchod prvních účinných antipsychotik způsobil,  že se zmenšila potřeba velkých institucí položených mimo centra měst. „Byla tedy naděje, že pacient, který onemocní duševní poruchou, začne brát léky a během několika dnů či týdnů se dostane do pořádku a nebude potřebovat lůžkovou péči.“

„To se ale úplně nenaplnilo. Je zřejmé, že některé duševní poruchy jsou dlouhodobé, mají chronický průběh a péče musí být dlouhodobá. To v našem systému obvykle znamená, že takový člověk je v nějaké instituci zdravotnické nebo sociální.“

Nejčastější jsou psychotická onemocnění

Mezi nejčastěji v Česku hospitalizované pacienty patří ti s psychotickým onemocněním, v menší míře jsou to lidé s poruchami nálady a poruchami úzkostnými. „Naopak v ambulancích je mnohem větší zastoupení těch úzkostně-depresivních a depresivních diagnóz.“

„Lůžkovou péči z významné části také obsazují lidé se závislostmi. Nejčastěji závislí na alkoholu a pak ti, kteří mají problematiku spojenou s vyšším věkem, tedy s komplikovanými průběhy demence. Demence samotná není nutnou indikací k hospitalizaci, ale projevy chování jsou často indikací k tomu, že toho člověka u nás máme.“

Psychiatři potřebují lůžkovou péči nejen ve všeobecných nemocnicích, ale také specializované programy, připomíná lékař. „Například v psychiatrických nemocnicích, kde probíhá nějaká fáze léčby.“

„V našem systému vidíme, že mimo psychiatrických nemocnic je velmi málo možností nějakých komplexnějších programů pro člověka s psychiatrickou diagnózou,“ kritizuje Hollý.

Současný systém je postaven trochu černobíle: buď jsem hospitalizovaný, nebo docházím jednou za 14 dnů nebo měsíc k ambulantnímu lékaři na krátkou kontrolu. Potřebujeme mít ale několik mezistupňů a nějaké kontinuum.
Martin Hollý

Pacient se potřebuje stupňovitě dostat zpět do běžného života, aby mohl převzít běžné zodpovědnosti. „Ale je strašně důležité, aby se člověk dnem propuštění nedostal do situace, kdy to na něj všechno padne.“

Nové diagnózy, které ale nejsou diagnózami

„Vyšla teď nová klasifikace diagnóz od Americké psychiatrické asociace a připravuje se klasifikace Světové zdravotnické organizace, která by měla v příštím roce platit. Tam se objevuje několik nových prvků,“ dodává psychiatr.

Například se v oblasti sexuálního fetišismu odlišuje parafilie od parafilní poruchy. „Také se přeformulovala kritéria pro ženskou sexuální dysfunkci typu sníženého sexuálního drajvu... Ve velké psychiatrii se nic zásadního nemění, ale jako diagnózy určené pro nový výzkum se objevily  závislost na hraní internetových her.“

Často nám mediální systém tlačí nové diagnózy, které ale oficiální diagnostické manuály zatím nepřijaly a je příliš málo důkazů k tomu o nich jako o diagnózách mluvit. Například závislost na nakupování, o které se mluví a píše, není diagnózou.
Martin Hollý

„V této chvíli nemáme nějaké zásadní novinky v oblasti léků. Pracuje se ale hodně na tom, aby stávající léky byly v příjemnější a účinnější formě podávání. Třeba dlouho působící antipsychotika, lze dnes podávat injekčně jednou za tři měsíce, na rozdíl od zatěžujícího každodenního užívání,“ shrnuje psychiatr a sexuolog Martin Hollý.

Spustit audio

Související