Zatím nevíme, jakou ochranu budou mít lidé z Ukrajiny, kdyby začalo příměří, zní z Člověka v tísni

V neděli si výročí ruské invaze připomněly na Staroměstském náměstí v Praze tisíce lidí a prezident Petr Pavel zdůraznil, že jednoznačným agresorem konfliktu je Rusko. Řečníci z řad ukrajinské komunity poděkovali Česku za vojenskou i humanitární pomoc, ostatně Česko přijalo v přepočtu na obyvatele nejvíc ukrajinských běženců v rámci Evropské unie, celkově je třetí. Jak se podařilo nově příchozí integrovat? 

Po třech letech od chvíle, kdy jsme přijali bezprecendentní vlnu uprchlíků, jsme schopní říct, že jsme začlenili na trh práce tři čtvrtiny lidí z Ukrajiny, kteří jsou schopní pracovat. Děti se podařilo zařadit do českého vzdělávání. Také jsme byli schopní stanovit finanční podporu pro ty, kteří pracovat nemohou, nebo o někoho pečují. 

Takže se dá obecně říct, že se Česká republika k integraci postavila velmi dobře. A to i díky spoustě dobrovolníků z řad veřejnosti, z občanské společnosti i státu. 

Čtěte také

iROZHLAS

Začátek války očima Ukrajinců: strach o příbuzné, všude střelba, zmatek a město zahalené dýmem

Jsou tady i nějaké nedostatky. Asi polovina uprchlíků v Česku pracuje legálně. Ovšem často na méně kvalifikovaných pozicích třeba v zemědělství nebo stavebnictví. Co lidem z Ukrajiny brání v tom, aby dosáhli na lépe placená místa? Je to jazyková bariéra? Je to neuznávání kvalifikací z Ukrajiny? 

Většinou je to skutečně tak, že příchozí pracují mimo svou původní kvalifikaci ve velmi nízkokvalifikované práci. Důvody, proč se to děje, jsou různé.

Zejména je to jazykovou bariérou, protože pro výkon povolání potřebujete nějakou úroveň češtiny. Ve zdravotnických povoláních je to poměrně dlouhý proces aprobace. A jsou tu i další bariéry, které brání v přípravě na povolání ve chvíli, kdy potřebujete pracovat a uživit své děti.

A když mluvíme o dětech, tak ukrajinské děti chodí do českých základních škol. Horší je to se středoškoláky. Na střední školu v Česku chodí pouze 7 tisíc z dětí, které tu mají dočasnou ochranu. Reálně jich tu ale žije 23 tisíc. Co se s nimi děje? A jak to podchytit? 

Podle našich zkušeností je to velmi zranitelná skupina lidí. Těm, kteří je dnes mezi 14 a 19 lety, by za normálních okolností studovali. Ale ti, které u nás potkáváme, studují za velmi obtížných podmínek, protože jejich rodiny nemají dostatek financí. Někteří dospívající tak jsou na trhu práce a mimo vzdělávací systém. Někteří se zase snaží dokončit školu na Ukrajině. 

Čtěte také

Uprostřed války. Jak čelit nebezpečí, stresu a emocím?

Co by určitě pomohlo, je zvýšená finanční pomoc třeba formou stipendií nebo jiných podpor. Tak, aby rodiny těchto dospívajících nebyly na příjmu svých potomků závislé. 

A také je potřeba podpora širokého okolí a sociálních služeb, které by vytrhly ty děti z izolace, podpořily je a zajistily jim bezpečné prostředí. A také je potřeba, aby ti, kteří pracují, pracovalo legálně a za dobrých podmínek. 

Ministr vnitra Vít Rakušan (STAN) uvedl, že pokud skončí válka, nebo bude přinejmenším podepsaná dohoda o příměří, tak by pro nové příchozí skončil i institut dočasné ochrany. Co by to znamenalo? A jak se k tomu staví místní ukrajinská komunita i lidé, kteří jí pomáhají? 

Myslím, že to bylo velmi nešťastné vyjádření. Určitě to není oficiální stanovisko ministerstva vnitra. Vzbudilo to řadu nejistot. Ale my nevíme, jaký institut bude platit poté, co začne příměří a skončí institut dočasné ochrany. 

Já věřím, že naše země a vůbec evropské státy společně nastaví takové podmínky, aby se Ukrajinci mohli svobodně rozhodnout, jestli zůstanou, protože se nemohou se vrátit, anebo se budou vracet.