Zářijový časopis Vesmír
Přinášíme vám výběr zajímavých témat, která na vás čekají v novém čísle časopisu Vesmír.
Pod světelnou maskou
Peter Vršanský
Chceš se schovat? Rozsviť světlo. Světélkující švábi dokazují, že i tudy vede cesta.
Světélkování je prastarý způsob komunikace, obrany a útoku organismů. Vzniklo v moři jako vedlejší produkt antioxidačních reakcí. Dnes tato reakce luciferinu, luciferázy, kyslíku a zdroje energie slouží k více než 20 různým účelům. Luciferin je velmi široký pojem, sdružující strukturální a původem nesouvisící proteiny, spjaté pouze funkčně s produkcí světla.
Dnes je známých 13 druhů světélkujících švábů obývajících nejrůznější biotopy. Až 9 z nich je známých z jednoho jediného exempláře. Jediná ekologická charakteristika, která tyto druhy spojuje, je absence světelného znečištění a je to pochopitelné – funkce jejich světélkování je totiž světelné mimikry a vnější osvětlení by je okamžitě odhalilo.
Učenlivá embrya
Tomáš Grim
Bizarní zjištění, že samice modropláštníka nádherného (Malurus cyaneus), obývajícího východní Austrálii, zpívá svým embryím, přišlo náhodou jako vedlejší produkt videonahrávání interiérů jeho uzavřených hnízd.
Samička začne svým ještě nevylíhnutým potomkům „přednášet“ zhruba 10 dní po začátku inkubace a svoji výuku ukončí přibližně o 5 dní později, hned poté, co se vylíhnou. Zpívá od rána do večera přibližně dvouvteřinový trylek, který opakuje průměrně 16krát za hodinu. Akustická struktura trylku se statisticky významně liší mezi samicemi. Jinými slovy každá „maminka“ je individualita, každá má svou unikátní rodičovskou „písničku“. Vylíhlá mláďata pak mateřské inkubační volání opakují, když žadoní o potravu. Podstatné je, že struktura žadonění mláďat je vždy podobnější inkubačnímu hlasu vlastní matky než zvuku jakékoli jiné samice ve stejné populaci.
Zoologická zahrada, povodně a klimatické plánování města
Václav Cílek
Na rozhraní května a června se autor článku Václav Cílek tři týdny pohyboval v terénech různých částí Čech. Tak se stalo, že zachytil nástup povodně, její kulminaci i náběh na druhý vrchol.
Nejdůležitější pozorování z prvních pěti dní před povodní a z oblasti jižních Čech se dá jednoduše shrnout – došlo k lokální, ale intenzivní plošné i stružkové erozi půdy. Je možné odhadnout, že by na některých polích stačilo zhruba dvacet podobných erozních událostí (140–200 mm srážek během 3 až 5 dní), aby horní části polí ztratily většinu půdy a musely být opuštěny nebo změněny na pastviny. Těchto dvacet erozních událostí se snadno může odehrát během dalších třiceti let, takže problém půdní eroze je nutné považovat za naléhavý. […]
Ochrana Zoo Praha je relativně jednoduchá a není drahá. Je nutné postarat se nejenom o gorily, ale také o obyvatele Prahy, což v tomto případě znamená zejména zvýšení odtokové kapacity celé severní části Vltavy, tedy i plavebního kanálu a mrtvého ramena Stromovky. Potřebujeme nový hydrologický model pražského údolí. […]
Autor se domnívá, že celá severní polokoule se posunula do nového klimatického režimu, jehož pravděpodobným spouštěčem je oteplování Arktidy. Na současný stav klimatu se tedy doporučuji dívat nikoliv jako na dětskou nemoc, která brzy přejde, ale jako na setrvalý, chronický stav, který vyžaduje přehodnocení klimatických plánů a směřuje k něčemu, čemu se ve světě říká klimatická residence či nový urbanismus, a zvyšuje klimatickou odolnost města.
Skrytý půvab klasifikace
Petr Pokorný
Pro většinu geologů je holocén cosi zhola nezajímavého. Už samo to slovo znamená něco jako „úplná současnost“. Tak jakápak geologie! Přesto zájem o holocén roste. Jistě to bude proto, že v něm žijeme, že je to „naše“ geologické období. Termín holocén poprvé použil v roce 1867 francouzský zoolog a paleontolog Paul Gervais. Označil jím teplou periodu následující po (zatím) posledním zalednění. Slavný zakladatel moderní geologie Charles Lyell stejnému období říkal jednoduše recent, tedy současnost (v Nových základech geologie z roku 1839). Je znát, že ani jeho příliš nevzrušovalo. V roce 1885 Mezinárodní geologický kongres uznal holocén za svéprávné geologické období (se statutem samostatné epochy).
Holocén má v oboru bádání o geologické minulosti zvláštní postavení. Má potenciál pro zdaleka nejpodrobnější prozkoumání a zdaleka nejhlouběji mu můžeme porozumět. Může k nám nejživěji promlouvat, byť jeho nevýhoda spočívá v tom, že je jaksi nejméně exotický. Všelijakými stegosaury a archeopteryxi se to v něm věru nehemží. Ani ti populární mamuti se ho málem nedožili. Na druhou stranu k němu přirozeně patří podstatná část archeologického dědictví. A to je zrovna zajímavé dost.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
