Záleží, jak zajímavě učitel vypráví
Na základních školách se úroveň znalostí moderních dějin diametrálně liší. Někde si děti pletou základní data, jinde jsou až překvapivě přesné. Nerozhodují tedy učební osnovy, ale sami učitelé. Na dokumentu M. Kroupy se podíleli žáci základních škol.
Podle výzkumu mnohých organizací vyplývá, že úroveň znalostí moderních dějin na ZŠ se diametrálně liší podle krajů, školy, ale i podle třídy.
Někde si děti pletou 17. listopad se srpnem 1968, jinde jsou žáci až překvapivě přesní. Záleží především na učiteli, jeho schopnosti a ochotě žáky zaujmout.
Srovnáme-li dobu před deseti lety s dnešní, udělalo se prý hodně dobrého. Učitelé se moderním dějinám věnují průměrně 28 vyučovacích hodin, což je dost překvapivé. Zároveň ovšem pedagogové na závěr dotazníku upozornili, že to zas tak veselé není: Moderní dějiny učí jen v deváté třídě, a to hlavně ve druhém pololetí, tedy v době, kdy odpadá nejvíc hodin, a žáci mají nejmenší motivaci, protože už vědí , na jaké střední školy se dostali.
Lidé z Post Bellum přemýšleli, jak by přispěli k tomu, aby se zajímavěji učil dějepis, aby žáci a studenti měli o čem diskutovat a přemýšlet, jak příběhy z Paměti národa nabídnout školám. A tak vznikl projekt Příběhy našich sousedů.
Žáci se aspoň na chvíli stávají dokumentaristy. Osmáci a deváťáci mají za úkol zpracovat příběh, zajít do národního archivu, archivu bezpečnostních složek, do rozhlasu, natočit vyprávění pamětníka, napsat scénář a vytvořit reportáž. Pomáhá jim jejich učitel.
Dokument Příběhy 20. století nejen představuje pět pozoruhodných osudů z doby totalit 20. století, ale povzbudivě ukazuje, jak se žáci umí nadchnout a skvěle vyprávět.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
