Záleží, jak zajímavě učitel vypráví

Někde si děti pletou 17. listopad se srpnem 1968, jinde jsou žáci až překvapivě přesní. Záleží především na učiteli, jeho schopnosti a ochotě žáky zaujmout.

Srovnáme-li dobu před deseti lety s dnešní, udělalo se prý hodně dobrého. Učitelé se moderním dějinám věnují průměrně 28 vyučovacích hodin, což je dost překvapivé. Zároveň ovšem pedagogové na závěr dotazníku upozornili, že to zas tak veselé není: Moderní dějiny učí jen v deváté třídě, a to hlavně ve druhém pololetí, tedy v době, kdy odpadá nejvíc hodin, a žáci mají nejmenší motivaci, protože už vědí , na jaké střední školy se dostali.

Lidé z Post Bellum přemýšleli, jak by přispěli k tomu, aby se zajímavěji učil dějepis, aby žáci a studenti měli o čem diskutovat a přemýšlet, jak příběhy z Paměti národa nabídnout školám. A tak vznikl projekt Příběhy našich sousedů.

Žáci se aspoň na chvíli stávají dokumentaristy. Osmáci a deváťáci mají za úkol zpracovat příběh, zajít do národního archivu, archivu bezpečnostních složek, do rozhlasu, natočit vyprávění pamětníka, napsat scénář a vytvořit reportáž. Pomáhá jim jejich učitel.

Dokumentaristé ze ZŠ T. G. Masaryka|foto: Post Bellum

Dokument Příběhy 20. století nejen představuje pět pozoruhodných osudů z doby totalit 20. století, ale povzbudivě ukazuje, jak se žáci umí nadchnout a skvěle vyprávět.