Zákony šité na míru. Ale komu?

To všechno ale trvalo jen pár měsíců, ne-li týdnů. Jakmile se k rozčileným hospodským debatám přidali i poslanci a začali v parlamentu svým voličům naznačovat, že takhle přísný bodový systém je vlastně zbytečný, morálka na českých silnicích se rázem rozvolnila.

Pak se dělo totéž s konkrétním předpisem, že se na dálnicích smí jezdit maximálně stotřicítkou. Kromě návrhu na sporadické zvýšení nejvyšší povolené rychlosti o třicet kilometrů z dílny tří poslanců v čele s Davidem Šeichem z ODS, kterým se zřejmě bude přes jeho evidentní komplikovanost zabývat ministerstvo dopravy, leží ve sněmovně ještě jiná novela. Jejím nepochybně pozitivním cílem je konečně vyřešit problém s věčnými výmluvami majitelů vozů na "osobu blízkou",avšak jako jakýsi "vedlejší produkt" obsahuje také návrh na zvýšení rychlosti na dálnicích na 160.

Ofensiva je to tedy už masivní a nepřekvapilo by, kdyby zákonodárci vyhověli. Přesněji řečeno, odpovídalo by to vlastně zdejší tradici, že se zákony daleko spíše šijí na míru místo toho, aby se respektovaly.

Vzpomeňme jen, jak se rychle přizpůsoboval zákon o zařazování reklamy do vysílání privátních televizí, když ho ještě pod taktovkou ředitele Železného bohorovně porušovala televize Nova. Anebo jak jsme nyní už podruhé svědky toho, že si poslanci zvláštním zákonem krátí volební období, aby co nejjednodušeji dosáhli předčasných voleb, i když tím porušují podle mínění řady renomovaných právníků ústavu.

Pokud jde o zvyšování rychlosti na dálnicích, jde ovšem už o život- a to doslovně. V sousedním Rakousku mají dálnice zcela jistě v mnohem lepším stavu než je zastaralá zdejší "tepna" D1, a přesto je tam generelně povoleno jezdit na nich maximálně stotřicítkou. Kolik by se na nich jezdit dalo, předvedl o víkendu jistý český frajer, který se tam řítil rychlostí skoro dvojnásobnou. Dostal za to pokutu v přepočtu 20 000 korun.

Omezení rychlosti na rakouských dálnicích má nepochybně důvod: Rakousko je- podobně jako Česko- transitní zemí s velkou hustotou provozu a klade bezpečnost řidičů na první místo. U nás jsme naproti tomu přímo velmistry ve vymýšlení až komicky působících dopravních nařízení: například svého času povinnosti sice svítit, ale jen v zimě, anebo letos zavedení povinné zimní výbavy, ale jen na určitých úsecích silnic a jen někdy, podle vnější teploty nebo data. Ze stejného vrhu je nynější návrh, aby se smělo jezdit na dálnicích stošedesátkou, ale jen když tam není nájezd nebo sjezd z dálnice nebo parkoviště, řidič vidí alespoň na 200 metrů a vozovka je suchá. V praxi to neznamená nic jiného než zelenou pro všechny, kterým je spěch milejší než život. Bohužel, nejen jejich vlastní.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .