Zakázané paměti Ludvíka Svobody aneb Neznámý konflikt s Gustávem Husákem

Čtěte také

Ludvík Svoboda. Generál, který bojoval; prezident, který vyjednával. „Byl vždy tam, kde byl boj nejprudší,“ vzpomíná jeho voják

Krátce po sovětské okupaci v noci z 20. na 21. srpna 1968 dochází v Moskvě k „jednání“ mezi československou a sovětskou delegací. Uvozovky jsou zcela na místě, část této delegace (Dubček, Černík, Smrkovský, Kriegel ad.) byla nejprve v Praze zatčena a jednat s nimi původně nikdo nehodlal.

Teprve poté, co selhal sovětský plán ustavení dělnicko-rolnické vlády opírající se o místní zrádce, dochází k moskevským jednání. Na něj přilétá československá delegace, doplněná pak dříve zatčenými. Výsledkem jednání je moskevský protokol, paskvil, který nesměl být zveřejněn a který znamenal konec opatrných československých reforem.

A začíná normalizace

Pro nás je však důležitý jiný moment tohoto jednání. O přijetí protokolu našimi představiteli se výrazně zasloužili dva muži: prezident Ludvík Svoboda a místopředseda vlády Gustáv Husák. Tehdy se začal formovat tandem, který naplno začal fungovat o několik měsíců později.

Čtěte také

Rok 68 na vlnách: Unikátní nahrávky z okupace. Hlasatel Sedláček čekal ve studiu sovětské vojáky, nakonec nepřišli

17. dubna 1969 odstupuje z funkce prvního tajemníka ÚV KSČ (jak se tehdy post šéfa místních komunistů nazýval) Alexander Dubček a na jeho místo dosedá Gustáv Husák. Tím končí doba dubčekovského taktizování a lavírování a začíná normalizace opravdová a nikoliv jen liknavá.

V krátké době jsou přijaty zásadní stranická rozhodnutí a dokumenty, je definitivně zlikvidován svobodný tisk, zastaveny ekonomické reformy a veřejný prostor je zaplňován staronovou ideologickou hatmatilkou (řvou ústa slavných starců/z reklamních panelů/a jaro karty míchá/pro záda shrbená/a přetěžko se dýchá/a svítí červená, jak tuto dobu výstižně charakterizoval ve své písni Rakovina Karel Kryl).

V srpnu 1969 jsou pak demonstrace k prvnímu výročí sovětské okupace brutálně potlačeny naší armádou, Veřejnou bezpečností a Lidovými milicemi. Je pět mrtvých a mnoho raněných.

V čele této neostalinské restaurace jsou dva muži – původně patřící mezi reformátory jara 68, oba v 50. letech věznění a mučení – Ludvík Svoboda a Gustáv Husák. Husák byl přitom mozkem a hnacím motorem tohoto procesu, zatímco Svoboda se po počátečním zaujetí postupně dostával na vedlejší kolej.

Tajné paměti

A právě tehdy dochází mezi nimi k ostrému a přitom málo známému střetu. Ludvík Svoboda se v roce 1970 odhodlal k napsání několikasvazkových pamětí a do této práce zapojil tři historiky.

Bohužel tu figuruje také osobnost generála Svobody, tvrdí historik|foto:Archivní a programové fondy Českého rozhlasu

Díky svému postavení dosáhl toho, že text pamětí neprochází před vydáním cenzurou, a tak se v roce 1971 objevuje na knižním trhu první díl pamětí, kde se nachází řada nemarxistických formulací, kladné hodnocení prezidentů Masaryka a Beneše a další místa míjející se s oficiální stranickou linií.

Kniha je příznivě hodnocena západním tiskem a okamžitě vykoupena domácími čtenáři. V tomto okamžiku zasahuje Gustáv Husák a velice nevybíravě dává Svobodovi najevo, kde je jeho místo.

Prezidentovo zdraví se také po tomto střetu radikálně zhoršuje. Druhé vydání prvního dílu pamětí končí ve stoupě a vydání dokončeného druhého dílu je zakázáno. Na dalších částech prezidentových vzpomínek se už pracovat nesmělo.

V pořadu jsou citovány dobové dokumenty i Svobodovy paměti, zazní hlasy Gustáva Husáka a Ludvíka Svobody z rozhlasového archivu a hovoří zde historik Karel Richter, jeden z těch, kteří na pamětech Ludvíka Svobody pracovali. Připravil Pavel Hlavatý.