Zákaz bití dětí může přinést větší problém: rezignaci na výchovu, varuje psycholog Klimeš

„Fyzické tresty dětí by se u nás zakázat měly. Naše společnost je pořád nastavená na jejich používání a řekl bych, že je zneužíváme. Je lepší tresty teď zakázat a až si společnost zvykne, tak pak to nechat na rodičích,“ navrhuje v pořadu Pro a proti dětský psychoterapeut Martin Galbavý z Ligy otevřených mužů.

Ve fyzických trestech nevidí nic přínosného. „Nepotkávám se tam s ničím, co by bylo pozitivní. Dokonce i rodiče často zpětně mluví o studu, vině a zoufalství... Nevědí, jak jinak v tu chvíli reagovat. Nejsou naučeni, nemají strategii.“

Neříkám, že tělesné tresty nefungují. Když někoho zmlátím za to, že něco dělá, tak to z 90 % přestane dělat. Ale proč? Protože má strach. A je tohle to, čeho chceme docílit? ... Když jdeme do dveří, tak je můžeme vykopnout, dveře se poškodí, třeba poškodí i nás, ale také můžeme sehnat klíč a dveře otevřít. Je to komplikovanější, bude nás to stát víc energie, ale výsledek bude lepší. Mlácením se děti naučí to, že je to o nějaké moci.
Martin Galbavý

Psychoterapeut nepopírá, že negativní motivace funguje. „Ale proč by to měl být fyzický trest? Můžu souhlasit, že některá výchova je složitá, určitě je nějaké procento děti, se kterými se špatně pracuje, ale já si tedy nemyslím, že je jich tolik.“

Čtěte také

Autista, nebo talentované dítě? Ono se to vzájemně vůbec nemusí vylučovat, tvrdí psycholožka

„I majitelé psů pochopili, že není dobré je řezat, že pozitivně se toho zvládne mnohem víc. U psů jsme to pochopili, u dětí to nechápeme... Když tělesné tresty přestaneme používat, tak se nic tak strašného nestane... Budeme se muset nějaké věci doučit..., a to my nabízíme v Lize otevřených mužů,“ shrnuje Martin Galbavý

Zneužití zákazu

„Věci, které se mají řešit morálkou a výchovou společnosti, se nemají řešit kriminálně a zákonem. Mohli bychom ale v mnoha případech doporučovat rodičům, aby používali méně tělesných trestů,“ věří psycholog Jeroným Klimeš.

Podle něj by se tak ale mělo dít edukativní formou, ne kriminalizováním rodičů. „Děti můžou vydírat a také vydírají rodiče tím, že o nich řeknou, že jsou kriminálníci, protože je praštili, a tedy je nemusí poslouchat. Může to být zneužito k šikanování rodičům, kteří pak budou zatlačeny do pozice čistě jen krmícího zařízení.“

Na rovinu, jsou dveře, od kterých nemáme krásný a hezký zámek. Jsou neléčitelné poruchy…, jedna z nich je dysthymie, tedy chronicky otrávené děti, které nejde jinak motivovat než negativní motivací. Část populace nefunguje jinak než na negativní motivaci, tedy strach, donucení, nějaký teror… Negativní motivace má všechny nevýhody, které si umíme představit, ale často je to jediná motivace, která ještě funguje.
Jeroným Klimeš

Tělesný trest má prý pro dítě aktivační funkci. „Máte letargické dítě, kterému něco řeknete jednou, pětkrát, padesátkrát... Ale v to okamžiku, když dostane na zadek, začne se hýbat. Když se to stane jednou za půl roku, za rok a pak na syna houknu, že jdeme dělat úkoly, tak ví, že to může dojít do tělesného trestu. Ale nepoužívá se to denně.“

„Nikdo z nás není dokonalý vychovatel. Ale plošný politický a právní zákaz problém nevyřeší, společnost nevzdělá. Rodiče se nevzdělají v jiných způsobech výchovy, ale dostaneme mnohem větší problém než bití dětí, a to je rezignování na výchovu,“ varuje Jeroným Klimeš.