Václav Cílek: Myslím, že by se na školách měly zavést opět symbolické fyzické tresty

„Jak přijde kluk z Brna na anglicko-svahilskou střední školu?“ ptá se moderátorka rozhovoru Barbora Tachecí. „Tatínek pracoval jako geolog, po roce 1968 měl možnost pracovně vyjet do Tanzánie, maminka mu tam občas pomáhala s domácností a starala se o botaniku. Na nejdelší pobyt mě vzali s sebou, abych tady nezvlčel,“ odpovídá Václav Cílek.

Václav Cílek je geolog, klimatolog, filozof, spisovatel, esejista, překladatel taoistických a zenových textů a popularizátor vědy. Narodil se 5. listopadu 1955 v Brně. Střední anglicko-svahilskou školu však studoval vzhledem k zaměstnání svého otce v Tanzánii. Poté nastoupil na hornickou průmyslovku v Příbrami a studium úspěšně dokončil na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze, v oboru Geologie. Po roce 1989 se stal členem obnoveného Geologického ústavu Akademie věd, který od roku 2004 do roku 2012 také vedl. Ve své činnosti se zabývá zejména změnami klimatu, vývojem české krajiny a interakcemi mezi přírodou a civilizací. Je autorem či spoluautorem nejméně třiceti publikací. Působí v několika českých médiích, včetně Českého rozhlasu, jako nezávislý publicista. Jeho názory můžete slyšet na stanici Dvojka v pořadu Jak to vidí a na stanici Plus napříč jeho rubrikami.

Afrika na začátku 70. let se dívala jinak na bělochy, jinak na Angličany a jinak na experty, kteří tam přicházeli. Já jsem byl tak trochu vše. Občas jsem zažil šikanu, spíše dobromyslnou. Jednou mě zmlátili bičem. Ale to patří k životu. Situace tomu dopřála. Takové věci by se ale měly dít, si myslím. Občas mě někdo z učitelů taky přetáh pravítkem. Myslím, že by se na školách mimochodem měly zavést opět fyzické tresty, symbolické samozřejmě. Takové, co štípnou, ale nebolí. Jinak to byla hrozně veselá škola. Mám na to jen nejlepší vzpomínky.Václav Cílek

Na menších místech v Africe existovaly v té době kluby jako pozůstatky klubů založených anglickými kolonizátory pro místní honoraci a důstojníky. Otec Cílka se v takovém klubu setkával s ředitelem místní školy a zařídil synovi docházku. „Chodil jsem do školy jako jediný běloch mezi asi 450 černochů a Indů. Chovali se ke mně obojakým způsobem. Na školu ale velmi rád vzpomínám. Učilo se devět hodin denně a dvakrát týdně jsme měli pozemky. Často jsme dostali mačety a sekali živé ploty. V sobotu bylo vyučování kratší, měli jsme uniformy, začínalo vojenskou přehlídkou. Pochodovali jsme na plném slunci, některá indická děvčata tedy při tom omdlévala,“ popisuje prostředí Cílek.

Žijeme ve věku nerovnováhy

„Poznání nebo četba knih, žít ve více světech, kulturách, to vše rozšiřuje a obohacuje život. Co se týká různých pochmurných scénářů budoucnosti, musím se vyrovnávat s tím, co vím. Ale budoucnost je neodhadnutelná a nepředvídatelná. Všechno může být,“ vysvětluje, jak se vědoucí člověk vyrovnává se svými znalostmi světa.

Název připravované spoluautorské knihy Václava Cílka na téma klimatických změn má prozatím pracovní a zřejmě i definitivní název Věk nerovnováhy. „Na zemi zůstává více tepla, než by mělo. Dříve byla bilance sluneční energie, která přichází a která odchází, nulová. Spíše bychom se neměli zabývat oteplováním, ale v jakém rovnovážném stavu se nacházíme,“ říká Cílek.

Co čeká Evropu a v jakých je vlivech?

„Rozhodně tady bude silný čínský ekonomický tlak a islámský tlak, ale nemusí být v Česku. Tady nejspíše, pokud už k něčemu dojde, tak spíš k zesílení vlně Rusů a Ukrajinců. Důležité je, že evropské státy mají rozdílné historie a budou mít rozdílné osudy. Domnívám se, že třeba v Polsku islám nikdy nezakotví,“ uvádí Cílek.

Zjistěte více o Václavu Cílkovi, který s Barborou Tachecí rozmanitě hovořil například na téma školního hodnocení, šamanství, budoucnosti národů, změnách klimatu, nebo o vědění ve vztahu ke štěstí. Celý rozhovor si nyní můžete poslechnout ZDE.