Do druhé třídy mě vychovávala teta, říkala jsem jí mami, vzpomíná Tereza Brodská

2. duben 2018

Osobnost Plus

„Mám v dětství takové šestileté periody. Když mně bylo šest týdnů, dala mě maminka kvůli práci ke své nejstarší sestře Blance a vzala si mě zpět v polovině druhé třídy. Po dalších šesti letech se maminka ze dne na den rozhodla a stěhovali jsme se k Hanzlíkovi,“ říká herečka Tereza Brodská, dcera Vlastimila Brodského a Jany Brejchové, host Osobnosti Plus.

„Řekla jsem si, že takhle ne. Že v těchto stopách nechci jít. Pro mě jako matku je to odložení dítěte dodnes něco zcela nepochopitelného. A čím jsem starší, tím méně tomu rozumím. Dřív jsem si říkala, že to chápu, že to bylo rozumné,“ dodává.

Herečka Tereza Brodská se narodila 7. května 1968 v Praze. Své první dětské role hrála v českém sci-fi/fantasy snímku Slečna Golem, kde hrála se svojí matkou (v roce 1972), a v dětském filmu Ať žijí duchové!, kde hrála společně se svým otcem (v roce 1977). Velkou hereckou příležitost dostala v seriálu Vlak dětství a naděje v roce 1985. Jako studentka konzervatoře si zahrála se svou matkou ve filmu Citlivá místa. Je dvojnásobnou držitelka filmového ocenění Český lev. Je dcerou herce Vlastimila Brodského a herečky Jany Brejchové. V jednadvaceti letech se vdala za filmaře Jordiho Niuboa, manželství trvalo čtyři roky. Jejím druhým manželem je fotograf Herbert Slavík. Mají spolu syna Samuela.

Myslím si, že není dost dobrých scénářů pro ženy a dost dobrých scénářů pro ženy okolo padesátky.Tereza Brodská

Citlivá místa

„Film, v němž jsem hrála s maminkou, se jmenoval Citlivá místa. Byl to příběh o dost problémovém vztahu matky s dcerou. Už jsme v té době bydlely s matkou u Hanzlíka. A některé věci jsem si vyřešila právě během toho filmu. Několikrát jsem maminku i rozplakala při ostré klapce. A docela se ten film, myslím si, podařil,“ vzpomíná herečka na spolupráci před filmovou kamerou se svou matkou a dodává:

„Dál jsem ale už s maminkou hrát nechtěla. Byla velmi pečovatelská. Ptala se mě během natáčení, jestli mám teplé ponožky a podobně. A mně byly ponožky jedno, chtěla jsem se soustředit na roli.“

Dopisy výtek

Herečka hovoří také o vztahu a komunikaci se svým otcem: „Kolikrát jsme byli s bráchou Markem u tatínka na návštěvě, strávili jsme tam krásné odpoledne, nádherný večer. Krásně jsme se rozloučili. Mysleli jsme, jak je všechno zalité sluncem v našich vztazích s tatínkem. Za tři dny si voláme a Marek mně říká: „Hele, ségra, taky ti přišel dvacetistránkový dopis?“ A já říkám: „No jo, taky mně přišel.“ A pak jsme si říkali, co všechno nám píše. Že bychom měli být pokorní, pokorní v profesi, víc si vážit věcí, že jsme ve své pubertě nesnesitelní...

Tatínek se líp vyjadřoval perem a neměl rád konflikty face to face. Byl celý život vlastně dost apolitický, myslím si, ale poslední dva roky před smrtí měl tendenci do politiky pronikat a velmi ho to rozčilovalo. Psal velmi dlouhé dopisy politikům, doposud aktivním," pokračuje herečka ve vzpomínání.