S klienty sestupuji do temné díry, říká Jeroným Klimeš

„Sám se snažím mít zdravý, dlouhodobý a fungující partnerský vztah, protože jen tak mohu být rádcem pro ostatní,” dodává a podotýká, že proto například faráři nebývají dobří náboženští poradci. „Náboženství funguje preventivně," poznamenává. 

Jako vratká loďka

Podle Klimeše musí být psycholog především citlivý, empatický a sám mít vlastní zkušenost s psychickými problémy nebo sklony k mírným formám jisté náladovosti.

„Ve škole nám říkali poučku, že pocit, který má psycholog při rozhovoru s klientem, je pocit, který má klient. To znamená, že když se vám zdá, že byste nejraději utekl a zalévá vás černá mysl, tak je třeba si říci, že to není pocit můj. To je radar, který se nasměroval na klienta. Cítím ho. A to je citlivost, kterou psycholog musí mít. Bez toho se to nedá dělat,“ vysvětluje.

Se svým sklonem k depresi si prý musí dávat pozor na zdravý životní styl, dostatek relaxace a naladění mysli. „Jsem jako loďka, která je několik centimetrů nad hladinou. A když přijde i malá vlnka, tak tu palubu přeleje,“ říká o svých občasných stavech.

Kdybych neměl sám v těle rozháranost, nemohl bych se naladit na své klienty.
Jeroným Klimeš

„Citlivost na psychologii je opravdu daná problémy. Já se například celý život peru s tím, že mi najednou sama od sebe poklesne nálada. Celý život se snažím tento problém vyřešit, a být přesto citlivý a dělat dobře partnerské poradenství. To, že mám tuto trochu depresivní povahu, mi umožňuje sestupovat ke klientům do jejich hnusné díry. My psychologové se se svými klienty propadáme do díry. To znamená soucítíme s nimi,“ uzavírá.

Poslechněte si celý rozhovor Barbory Tachecí s jejím hostem. Dozvíte se ještě například, proč by Jeroným Klimeš nemohl být katolickým farářem.