Sihnaievska: Ukrajinci nejsou válkou unavení, oni jsou vyšťavení. Ale jsou nezlomní a pokračují

Při své poslední cestě na Ukrajinu vezla se svým týmem sanitky a zdravotnické vybavení. Každou cestu do země přitom doprovází obavy. „Z bezpečnostních důvodů jsme se rozhodli, že na Ukrajině přespávat nebudeme. Budeme se snažit řídit, co to půjde,“ popisuje Sihnaievska.

„Nejsou tam bezpečná místa. Putin poslední dobou utočí ještě víc, na Ukrajinu směřují rekordní počty dronů a raket. Lidé mají strach, co jim noc přinese. Západní část země byla dříve vnímaná jako bezpečnější, ale teď jsem se bála přespat kdekoliv na Ukrajině.“

Čtěte také

Rusko na frontě více nezmůže, proto stupňuje psychologický teror na civilisty, věří zmocněnec Stulík

Na cestách s dary a materiálem je pro ni výhodou její ukrajinský pas a jazyková výbava. Díky tomu s ní celý tým snáz projde kontrolou a může si jednoduše zaregistrovat auto. Ukrajinštinu rádi slyší i vojáci, kteří kontroly provádí.

„Čím blíž jste k frontě, tím jsou všechny pohyby kontrolovanější. Voják, co tam byl, byl hrozně šťastný, že přijel někdo s ukrajinským pasem a může si normálně zaregistrovat auto, protože to se dělalo na moje trvalé bydliště,“ vypráví Sihnaievska.

„Ale pak ten voják řekl, že když sloužil u Lymanu, tak tam byli zahraniční dobrovolníci. A když jim rozstříleli auto, tak nemohli identifikovat těla. Ale u Ukrajinců věděli, že zjistí, čí to jsou mrtvoly. To je to, co nechcete slyšet,“ přiznává.

Únava je kompliment

Od vypuknutí invaze uplynulo tři a půl roku, ukrajinská společnost odolává, země funguje relativně normálně, obchody a služby se daří udržovat. Mezi lidmi je přesto patrné vyčerpání – lidé nejsou jen tak unavení, jsou naprosto vyšťavení, zdůrazňuje Sihnaievska.

Čtěte také

Stomatová: Muži na Ukrajině se bojí náboru, nevychází z domu. Pro všechny to bude po válce těžké

„Nikdo z nás si nemůže představit, pod jakým tak ti lidé jsou. Nemůžete se normálně ani vyspat, pořád koukáte na zprávy, kdo zemřel. Potřebujete se srovnat s penězi, protože když známí pořádají sbírku, nemůžete nepřispět.“

„Musím vzdát hold všem Ukrajincům, kteří zůstali doma. Jsou nezlomní, i když se cítí špatně a cítí, že už to nezvládnou, tak stejně každý den vstanou a jdou do práce. Žádná druhá země by to nezvládla,“ věří.

Vyčerpaní jsou i vojáci na frontě, protože Ukrajina má problémy s mobilizací a nedaří se jí do armády dostávat nové lidi. Zároveň nemá ustanovený systém rotací, takže není možné si od vojenské služby odpočinout. 

Sihnaievska přibližuje, že její otec slouží v armádě od prvních dnů invaze. Naposledy ho viděla na Velikonoce, kdy si na armádě vymínila, že jejího otce na dva dny pustí domů.

Jediná cesta z armády ven je smrt, nebo vážné zranění, které neumožňuje další službu vlasti. Zátěž se proto silně propisuje do psychického i fyzického zdraví Ukrajinců doma i na frontě, zdůrazňuje žena.

Vyrovnání se se strachem

Jednoduchá ale není ani emigrace. „Na začátku plnohodnotné invaze u nás nic nefungovalo. Práce se zastavila, dopravní služby nefungovaly, nemohli jsme si vybrat ani hotovost. Nevěděla jsem, jaká bude budoucnost. A taťka narukoval, tak jsem si řekla, že já musím být tím člověkem, který se o rodinu postará, kdyby se něco stalo,“ vzpomíná Sihnaievska. 

Čtěte také

Novinář: Rusko kombinuje raketové a hackerské útoky. Pak sleduje reakci Kyjeva a podle toho cílí dál

Zkušenost s životem v Česku ji změnila. Náročná byla nejen byrokracie, naučit se musela i spoustu praktických věcí – například v době kterých státních svátků jsou zavřené obchody.

„Když začala invaze a já jsem přecházela hranice s jedním batohem, měla jsem 23 let. Teď je mi 27 a je to obrovský rozdíl. Není to o číslech, ale o tom, jak člověk vnímá sebe, jak si nastavuje hodnoty a co vnímá v životě za důležité,“ konstatuje a doplňuje, že na Ukrajině zůstala její maminka i sestra.

Vypořádat se musela nejen s vlastními pocity viny, ale také nepřátelstvím některých Čechů. Terčem nenávisti na sociálních sítích se stala letos v únoru poté, co předseda SPD Tomio Okamura začal nepravdivě tvrdit, že vyzývala k potrestání Čechů, kteří nepodporují Ukrajinu.

Čtěte také

Každý den míří na Sumy ruské drony. Vojáci tam berou hrozbu další ofenzivy vážně, popisuje Drbohlav

„Jsem docela vyrovnaná se strachem, že mě jednou může zabít buď ruská raketa, nebo Rus. Jsem Ukrajinka v této době, tak jsem to přijala. Ale nechtěla bych, aby mě na benzince pobodal nějaký fanoušek zmíněné strany,“ konstatuje.

„Tato situace mi taky nastavila moji denní rutinu s tím, že na sebe musím dávat pozor. Začala jsem běhat, cvičit, abych to mentálně víc zvládala, ale bylo to hrozně obtížné.“

Přestože agresivní projevy vůči Ukrajincům a Ukrajinkám jsou v poslední době hlasitější, naději a optimismus do budoucna neztrácí. „Nemusíme vzdávat všechno dříve, než jsme prohráli,“ uzavírá Sihnaievska.

Co zažívá na cestách na Ukrajinu? Na co se ptala prezidenta Zelenského při jeho návštěvě v Praze? A chtěla by v Česku zůstat trvale? Dozvíte se v záznamu celého rozhovoru. Ptá se Světlana Witowská.