Žádný anděl nám neřekl, že se to stane, popisuje básník Doležal a vítěz Knihy roku smrt své ženy

Manželka Jana zemřela v červnu 2021 a básník dodnes svým způsobem truchlí. „Je to stále ještě trauma, pořád je to bolest, ale už zahlížím, že je to cesta z nějaké tmy. Z velkých trápení a úzkostí k přijetí, porozumění, možná nahlédnutí, ale nikdy ne pochopení. Protože si myslí, že tohle nepochopím nikdy,“ přiznává v pořadu Hovory. 

Čtěte také

Magnesia litera 2023 se s Knihou roku vrací zpět k poezii. Ocenění získal Miloš Doležal, Viktor Špaček i Petr Hruška

„Tehdy toho 17. června se to stalo z minuty na minutu. Byl krásný červnový den, poledne… a už jsme si ani pořádně nestačili nic říct. Prostě najednou odcházela a odešla a já se ji snažil vzkřísit a celé to bylo docela dramatické, ale už se to nepodařilo.“ 

„Teď se vynacházím v situaci, kdy mě to, že jsem to mohl nějak zaznamenat a proti té smrti a smrtelnosti se vykřičet skrze poezii, velice pomohlo.“ A uvědomil si, že literatura, zvlášť poezie, je intimní médium, které se může dotknout i tak závažných věcí, jako je smrt blízkého člověka. 

Pomohlo, že jsem vně i do sebe křičel

„Pomohlo mi, že jsem ty věci zaznamenával, že jsem do sebe i vně křičel. Dnes už je to ve fázi, kdy už můžu z té knížky i veřejně číst, jezdíme s muzikantem Jardou Svobodou – on hraje a já čtu. Už jsem schopen o tom mluvit a můj život dostal trochu nový směr. Je to ale těžké, přetěžké, jsou to nejhorší a nejšílenější roky mého života a současně tuším, že mi to něco mělo říct. No – a pátrám po tom, co mi to mělo říct.“ 

Čtěte také

Miloš Doležal: Horké čelo mého miláčka. Rozhlasový výbor ze sbírky Jana bude brzy sbírat lipový květ

Psaní poezie pro Doležala nebyla terapie, ale jistý nový rozměr literatury. „Nebylo to nic terapeutického, spíš potřeba s tím nějak žít, nějak s tím být a nebýt. Skoro jako ve hrůzném snu, ze kterého se probudíte a myslíte si, že se vám to jen zdálo – ale skutečnost je pak ještě horší. Literatura byla pro mne v té době možná zábradlím nebo holí, o kterou jsem se mohl trochu opřít.“ 

Miloš Doležal psal a natočil mnoho dokumentů o 2. světové válce, komunismu i o životě a smrti Josefa Toufara.

Čtěte také

O životě a smrti umučeného Josefa Toufara. Miloš Doležal: Jako bychom dnes zemřít měli

„V dětství jsem chtěl být archeologem nebo detektivem a tak se mi to možná spojilo, takže to, co dělám, je troška historie spojená s pátráním po příbězích, které ještě nejsou úplně ,vykopané‘,“ vysvětluje.

Takový příběh ho pohlcuje. „Je tam určitě fascinace, a teď nemyslím fascinaci zlem, ale spíš tím, že můžu něco odkrýt a pojmenovat. Druhá věc je, že literatura má tu moc, že může dávat slovo mrtvým, a to i po letech.“

„Stále věřím v moc slova, hlavně toho dobrého, které, jak říká Erben, rozvazuje nebo zavazuje,“ dodává. 

Celé Hovory Lucie Vopálenské najdete v audiozáznamu, poslechněte si víc. (repríza)